„Vyhrát první ligu byl sen, celostátní finále jsme nečekali,“ říká jeho dvojnásobný vítěz
21.06.2012
Loňský úspěch ústeckých Brzdařů (pomineme-li letošní „kauzu Koza“), letošní pražského týmu Nejde to!!! Ani v jednom případě na síti nechyběl Jarda Luprich. Přitom poprvé do balónu pinknul až ve dvaceti a volejbal se naučil hrát díky AVL a díky tomu, že pozoroval ostatní. Takhle vzniká dvojnásobný vítěz v řadě celostátního finále Amatérské volejbalové ligy.Málokomu se povede vyhrát celostátní finále dvakrát za sebou, navíc pokaždé s jiným týmem. Trochu to tak může vypadat, že tam, kde je Jarda, tam se vyhrává?!
Tak tahle formulace se mi opravdu líbí – rozhodně si myslím, že by to tak mělo platit. Kde je Jarda, tam se vyhrává. Mé kvality? Dynamický pohyb, výbušnost, odhad, postřeh, pozice a dokonalá synchronizace svalů... Ne, samozřejmě je to hlavně tím, že jsem přerostlá žirafa, a všechno se to táhne od toho. Rád si ale o sobě myslím, že mám i nějaký ten talent nebo schopnosti, díky kterým se mi ta výška líp ovládá. Nicméně Brzdaři vyhráli proto, že to nikdo nečekal, a ten tým šlapal úplně úžasně a prostě všechny přejel. Úspěch Nejde to!!! je v tom, že jsme za tu dobu, co spolu hrajeme, získali neskutečnou souhru, prostě každý ví, kde kdo bude nebo nebude a dohromady je z toho Útočně-Obranný-Polařský výkon, který vede k úspěchu. Rozhodně to není Jardou, ale úžasným týmem.
S kým se ti hrálo, nebo hraje líp, s Brzdaři nebo s Nejde to!!!?
To je těžká otázka. K Brzdařům jsem přišel do rozjetého týmu, kde hráli dobří hráči, hladce se vyhrála 1. liga a republikové finále nám skvěle vyšlo. To Nejde to!!! jsme vypracovali od začátku, postupovali jsme rok, co rok trpělivě o ligu výš, až jsme to konečně zakončili triumfem – výhra 1. ligy byla celou dobu našim AVL snem. To, že k tomu přidáme ještě nečekaný a úžasný úspěch v republikovém finále – to jsme vážně nevěřili. Takže v každém týmu je něco, ale srdíčko mám rozhodně v Nejde to!!!
Jak a proč vůbec proběhl tvůj přesun z ústecké AVL do té pražské?
S AVL jsem začínal v Chomutově ve druhé lize, ačkoli jsem z Prahy. Po roce jsem k tomu začal hrát i v Praze, kde jsme založili Nejde to!!! a dva roky zpátky jsme se Alča, Egi a já rozhodli, že si k tomu přidáme i Ústí. Když se k nám přidal Adam v Chomutově, byli jsme tři hráči kteří vyhráli Ústí, Chomutov a dvojku v Praze. Kdybych to chtěl nějak shrnout, moje AVL kariéra: asi 9 let v Chomutově, 7 v Praze a 2 v Ústí.
Jaké jsou vlastně tvé volejbalové začátky?
Ty dodnes vyčítám rodičům. Maminka extraligová blokařka a reprezentantka ve volejbale, 185 cm, tatínek druholigový fotbalista 196 cm, takže nikoho nenapadlo, že bych mohl být sportovně založen či nadán a na sport mě nikdo nikdy nedal. Od 15 let jsem chodil s klukama na fotbal, a teprve v 18 jsem začal „hrát“ školní volejbal. Dávám to do uvozovek, protože to vlastně ani volejbal nebyl. Poprvé jsem začal víc hrát a trénovat na vysoké škole a dostal se do zmiňovaných AVL týmů, takže všechno, co hraju, nebo nehraju jsem se naučil hlavně pozorováním a opakováním ostatních :-)
Trénuješ ještě dneska nějak?
Chodíme trénovat hodně nepravidelně v chlapské soutěži, mixy ne. Teď bych se chtěl začít mnohem víc věnovat beachi, ten mám hodně rád, dokonce zvažuji i nějaké tréninky. Ale to je budoucnost, i když ne ještě tak vzdálená.
.jpg)
Autor: Eva Fryšarová
.png)
