„AVLka je pro mě vše,“ říká organizátor z Hradce
16.12.2011
Sedmadvacetiletému Martinovi téměř nikdo neřekne jinak než Spider. Důvody jsou podle něj dva: má arachnofobii, bojí se pavouků, a je „samá ruka, samá noha“. V organizování hradecké AVL mu t o v šak nepřekáží, volejbalové turnaje tu pořádá už druhým rokem. „Nedokážu si představit, co bych dělal v sobotu celý den jiného, než b ýt n a AVL,“ říká Martin, který přes týden pracuje jako řidič u firmy Auto Kelly.
Jaké jsou tvoje volejbalové začátky?
Volej jsem začal hrát u rybníka na písku v osmnácti letech, amatér každým coulem. Beach bez pravidel a na každé straně šest lidí. Na to se nedá zapomenout. A plno kamarádů, kteří tam se mnou začínali pinkat dnes hraje obstojně AVL. Pak jsem potkalŠvédskou šestku – můj rodný team, který mě uvedl do světa velkého volejbalu, AVLKy. S nima jsem začal a s přestávkami hrál asi pět let. Byla to krásná léta, ale chtěl jsem jít za lepšími výsledky, tak jsem dal do kupy team Čechcoslováci. Tam už to výsledkově bylo ono, dva roky jsme byli špička, ale po lidské stránce nám to neklapalo.
A jak jsi na tom volejbalově dnes?
Dnes máme pohodový team Dorotka Máchalová. Díky výhře v letní AVLce jsme se nominovali do 2. ligy AVL. Teď jsme mezi prvními třemi a rádi bychom se zase podívali do první ligy. Jsme tým, kde máme jednoho velkého tahouna Luboše „Kubrta“ Typelta, který nám dokáže vštípit, že neexistuje tým, který nás porazí. A funguje to! Prostě pan p ycholog. Dál máme v družstvu Štěpánku Zmrzlíkovou, bývalou nahrávačku 2. ligy, Radka Maňáska, Václava Nejmana (bývalý K1) a moji maličkost. Máme přetlak blokařů, takže většinou hraju na smeči, i když radši blokuji.
A to organizování na tebe spadlo jak?
K tomu j sem se dostal přes kamarádku Ivču Trefilovou, která to dělala přede mnou. Poslední dobou jí to unavovalo a navíc neměla čas na rodinný život, takže mi to ráda přenechala. Asi i díky tomu se jí před měsícem narodilo děťátko. Já pořádám druhým rokem, celkově však s AVL žiju šest let.
Proč jsi na takovou nabídku kývl? Trávit víkendy v tělocvičně...
Pro mě je to vše, než jsem začal organizovat, tak jsem AVL buď hrál, a když ne, tak jsem se chodil dívat na kamarády. Už si nedokážu ani představit, že bych u nás na Slavii netrávil skoro každou sobotu. Taky jsem získal kredit jako hráč, většina hráčů jsou kamarádi a přátelé a taky na to mám čas – na rozpisy, výsledky, přeposílání mailů,.. Někdy je to sice úmorné a nudné, ale klady převažují. Navíc každý druhý týden se na vedlejších kurtech hraje liga chlapů, takže se chodíme zadarmo dívat a večer není problém si s ligystama i pokecat.
Máš kromě volejbalu i jiné koníčky?
Mimo AVLky mě můžete vidět všude po východních Čechách, hlavně po horách, jak polykám kilometry na horském kole. Už nejednou se mi stalo, že třeba na hranicích v Čihalce jsem u píva potkal známého z AVLky. A kromě kola chodím často hrát beach a na jaře a na podzim hraju s chlapama okresní soutěž.
Takže jsme se oklikou zase vrátili k tomu volejbalu...
Máme spolu totálně kladný vztah:) Na trénink chodím čtyřikrát týdně plus AVLky. Jediné negativum, které jsem si odnesl, jsou výrony na obou nohách. Ale jak se říká: „Utřeš se a jdeš dál“.
Autor: Eva Fryšarová
.png)
