AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Dost možná lze mluvit o tom, že si ústecký Mordor spravil svým dvojnásobným vítězstvím na Triko4U Volley Happeningu na Křivoklátě volejbalovou chuť. Loni se totiž celku povedlo probojovat se do celostátního finále, ale skončil až na chvostu tabulky. Letos se zas na něj jen těsně nepodíval. Kapitán Vítek Anton za tím vidí jedno: špatnou psychickou odolnost. Také proto možná Mordor zaúřadoval na Kolečku, jel sem totiž hlavně na výlet a užít si sluníčka.

Kdo vás viděl hrát na Kolečku, řekl by, že na celostátní finále patříte. Proč to letos nevyšlo?
Řekl bych, že není třeba uvádět konkrétní důvody, prohráli jsme si to sami. Nezvládli jsme důležité zápasy na konci sezóny. Asi to tak mělo být. Uvědomili jsme si, že musíme spadnout na zem a trochu se zamyslet nad přístupem. Za to bych chtěl všechny pochválit. Shodli jsme se na tom, že je třeba utužit kolektiv, abychom si na hřišti pomáhali, a to se celkem daří. Uplynulý víkend je toho důkazem.

V Ústí se hrají dvě ligy AVL, je tam přitom konkurence vysoká?
Podle mě se rok od roku celkově úroveň amatérského volejbalu zvyšuje. Přichází hodně nových lidí, kteří dříve hráli kvalitní soutěže. Takže soupeře určitě máme. Konec konců jsme skončili na třetím místě.

Nepovedla se vám nicméně ani vaše celostátní premiéra.
Ta se dost nepovedla. Příčinou mohla být improvizovaná sestava a malá psychická odolnost. Podle mě na celostátní finále mají jen týmy, které jsou vyrovnané a nedělají chyby.

Na Křivoklátě jste se ale blýskli. Znamená to tedy, že se Mordor ze svých začátečnických chyb poučil?
Na tenhle turnaj jsme jeli hlavně proto, abychom si užili společný víkend. Takže jsme stavěli především na dobré náladě. Stává se nám celkem pravidelně, že se necháme rozhodit a nehrajeme to, co bychom chtěli. Tady od nás nikdo nic neočekával, takže jsme hráli v pohodě a to si myslím, že bylo hlavní. S tím přišly i výsledky.

Propluli jste turnaji snadno?
Snadně to jen vypadalo podle výsledkové listiny. Ale AVLku hraje spousta kvalitních volejbalistek a volejbalistů, takže ve skutečnosti to tak určitě nebylo.

Kdo vás nejvíc potrápil?
Abych byl upřímný, tak úplně nejvíc to byli nadšenci z Chomutova. Tam se to pro nás nevyvíjelo úplně nejlíp. Docela nás rozložili. Ale byla s nimi sranda. Sobotní finále proti Wasabi byl těžkej zápas, to je jasný. A rozhodně musím zmínit tým ŘEPA. Tam to šlo do tiebreaku a měli jsme hodně namále.

Všimla jsem si, že jste prakticky nezalejvali, samé smeče. To byla vaše taktika?
My zalejvat ani nemůžeme. Oko Mordoru vidí vše a podle názvu týmu a všeho, co je s tímto jménem spojeného, je naše hra založena především na razantním útoku. Pokud to nejde silou, musí to jít ještě větší. No, a když to dostaneme zpátky pod nohy, což není nijak neobvyklé, tak gratulace soupeři.

Psali jsme také:

Na Kolečku v hlavní roli voda. Kakaová, ve stanu a netekoucí
Kolečko bylo poprvé za deset let dvoudenní

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Eva Fryšarová