AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

PRAHA, LIBEREC - U počítače tráví hodiny, někdy i dlouhé noci bez konce. On je tím, kdo má především na triku nový web AVLky. Nelze zapomenout, jak jsme v době dávno po pracovní době na dálku řešili zapeklitosti pravidel a systému. Nešel spát, dokud problém nerozlouskl.

Teď stanul programátor smworks digital agency Petr Bechyně se svým kamarádem Martinem a dalším půl třináctým tisícem běžců také na startu sobotního pražského půlmaratonu.

Co víc, nedávno od základu změnil svůj životní styl a právě běh se stal jedním z jeho pilířů.

„Pomalu už totiž bylo znát, že v práci vydám nejvíce energie chůzí od kávovaru ke kopírce,“ říká s úsměvem sedmadvacetiletý Petr z Liberce. A proč zrovna běhání? „Motivovaly mě aplikace Runtastic a Endomondo, ostatně jak by se od ajťáka dalo čekat,“ dodává.

V dvojrozhovoru Petr s Martinem popisují svůj 21,0975 kilometru dlouhý sen.

Odbyli jste si svůj „půlmaratonský debut“. Jak se člověk cítí, když to má za sebou?
Petr Bechyně: Cítím se skvěle, byl to úžasný víkend, podařilo se mi splnit všechny cíle, takže skutečně spokojenost. Už pomalu přemýšlím nad dalšími sportovními cíly.
Martin Prade: Cítím se vážně skvěle, jsem spokojen se svým výsledkem. Mírná bolest nohou už přešla...

Podařilo se naplnit osobní představu?
Petr: Plán byl pod dvě hodiny, takže jo. Šlo by to bývalo i za míň, ale pak jsem podlehl atmosféře a běžel pohodičku a užíval si to. Nakonec jsem reálný čas asi 1:57:12.

Co vám nejvíc z celého dne utkvělo v hlavě?
Petr: Tak určitě perfektní atmosféra, která byla nad veškerá moje očekávání! Moc mě potěšila nejen aktivní účast diváků, ale také všech dobrovolníků. Dechberoucí byl ohromný počet startujících závodníků z více než osmdesáti zemí světa.
Martin: V hlavě mi utkvěla hlavně úžasná atmosféra a dokonalá práce organizátorů. Velmi mne překvapil počet účastníků a diváků podél celé trati.

Nezastihla vás v průběhu závodu krize, že byste zalitovali, že jste do toho šli?
Petr: Díky perfektní atmosféře od začátku až do konce jsem v závodě nezažil krizový moment. Největší krize a zoufalé momenty jsem si odbyl již během přípravy.
Martin: Když jsem se ráno v den půlmaratonu probudil, říkal jsem si, do čeho jsem se to zase nechal uvrtat, což ze mě však rychle vyprchalo. Menší krizový okamžik jsem pak zažil někde u šestnáctého kilometru, když jsem si představil, že mám ještě pět kilometrů před sebou. Tento okamžik mě provázel ale jen pár minut, protože jsem u tratě zahlédl sestru, která mě přijela s rodiči neplánovaně podpořit.

Je podobná podpora důležitá?
Petr: Tak určitě! Motivující pro mne bylo, že jsme se na půlmaraton vydali společně s Martinem, který s běháním začal také v nedávné době. Velkou roli v mém nasazení, zejména pak při přípravě, hráli moji přátelé, kteří mě podporovali prostřednictvím sociálních sítí. Ohromné poděkování pak patří Petře Dvořákové za perfektní zázemí, které nám poskytla a podílela se tak na pohodové atmosféře, která půlmaraton provázela.
Martin: Podpora kamarádů byla pouze v rámci sociálních sítí. Do Prahy jsem jel jen s Petrem. A nakonec přišla i ta rodina.

Před půlmaratonem na internetu a v časopisech kolovala řada článků o přípravě, tréninkovém plánu. Drželi jste se něčeho podobného, proběhla příprava?
Petr: Dá se říci, že ano. Dvakrát týdně chodím do fitka, kde trávím půlhodinu na rotopedu, což mi pomáhá udržovat kondici i přes mrazivé zimní měsíce. Při běžecké přípravě jsem se inspiroval několika tréninkovými plány, ale ty jsem musel vcelku podstatně poupravit podle svých časových možností. V rámci tréninku jsem se také zúčastnil desetikilometrového závodu okresní běžecké ligy v Novém Boru, který do mého tréningového plánu skvěle zapadal. Celkově jsem přípravě věnoval asi dva měsíce, začal jsem od úplné nuly.
Ve stravování jsem se nijak neomezoval a neprováděl jsem žádné změny. Již delší dobu se snažím jíst pravidelně zdravou, rozmanitou a kvalitní stravu bohatou na vitamíny tak, abych nepotřeboval žádné doplňky stravy. Pouze po delších trénincích jsem po zkušenostech začal doplňovat sacharidy, abych se vyhnul hypoglykemickému šoku (úsměv).

Martin: S běháním jsem začal na začátku února. Asi po dvou týdnech mi zavolal Petr a řekl mi, že mě přihlásil na pražský půlmaraton. Od té doby jsem se začal o běhání více zajímat. Přečetl jsem si pár tréninkových plánů, ale z časového presu kvůli studijním povinnostem, jsem zůstal pouze u toho čtení. O stravovacím plánu nemůže být řeč, moje životospráva celkově nepatří mezi ty nejideálnější.

Jak často jste tedy chodili běhat? Neodradila vás zima?
Petr: Od začátku února mám podle Runtasticu naběháno asi 200 kilometrů. Běhám obvykle zhruba půlhodinu až hodinu, takže stihnu těch šest až dvanáct kilometrů. Přes léto to mám v plánu omezit a věnovat se cyklistice. Zima tolik nevadí, po pár metrech se člověk zahřeje.
Martin: V průměru běhám dvakrát týdně vzdálenost osm kilometrů. Poslední dobou běhám jen jednu trasu, kterou jsem si za poslední měsíc velmi oblíbil. A co se týče zimy? Tady v Liberci je skoro pořád. Také se říká, že v Liberci buď prší nebo je to do kopce (smích). Možná i díky tomu jsem půlmaraton v Praze uběhl, podle mě, za dobrý čas. Jsem zvyklý na kopce, které v Praze opravdu nejsou (smích).

21,0975 kilometru, to je půlmaratonská vzdálenost. Zdolali jste ji ještě předtím, než jste jeli do Prahy?
Petr: Několikrát jsem si vyzkoušel zaběhat na trati s délkou nad patnáct kilometrů v okolí Liberce a Nového Boru, nicméně celých jedenadvacet kilometrů jsem zaběhl pouze jednou asi před měsícem.
Martin: Přiznám se, že během tréninku jsem uběhl maximálně zhruba třináct kilometrů.

Do běhání jste se pustili teprve nedávno. Proč právě běh?
Petr: Souvisí to se změnou životního stylu, který jsem začal postupně zavádět po dokončení studia. Vyhledávám aktivní zábavu, snažím se sportovat a užívat si to, kompenzovat tak svoje sedavé zaměstnání. Uvědomuji si, že v práci mnoho kalorií nevydávám, a tak se snažím být aktivní ve svém volném čase. Pomalu už to totiž bylo znát, že v práci vydám nejvíce energie chůzí od kávovaru ke kopírce (smích). A konkrétně do běhání mě motivovaly aplikace Runtastic a Endomondo, ostatně jak by se od ajťáka dalo čekat (smích).
Martin: Zjistil jsem, že je to perfektní způsob, jak odplavit endorfiny. Navíc mě trápilo svědomí, protože jsem během celé zimní sezóny nevytáhl sjezdovky. Takže už bylo na čase začít se sportem.

Dlouho jsem měla k běhání averzi, než jsem zjistila, že si u toho skvěle vyčistím hlavu. Co dává běhání vám?
Petr: Hlavně dobrý pocit! Jak už zmínil Martin, běhám pro ten pocit, kdy se mi podaří zaběhnout hezký čas nebo slušnou vzdálenost a cítím na sobě další zlepšení.
Martin: Je vážně skvělé na chvíli během dne vypnout, proběhnout se a vyčistit si tím hlavu. Na chvíli člověk zapomene na všechny starosti a přejde na jiné myšlenky.

Navíc se taková nálož sportu podepíše i na postavě.
Petr: Samotné běhání mi určitě pomáhá udržovat postavu, protože jinak bych mnoho energie nevydal. Hodně jsem zhubl už loni, kdy jsem vypotil na kole a od podzimu pak ve fitku asi patnáct kilo a přitom jsem si to náramně užíval. A to je přesně ten problém, který má většina lidí, kteří se snaží zhubnout. Zavádí si trénink a změny v jídelníčku, který je nebaví, trápí se u něj a nemůžou v tom režimu dlouho vydržet. Rychle je to pak přestane bavit a naberou ještě daleko víc.
Martin: Určitě mám díky běhání lepší kondici, hlavně výdrž. Na svou postavu si nemůžu stěžovat. Myslím, že jsem docela aktivní, co se sportů týče.

Půlmaraton je za vámi. Ty jsi Petře už v úvodu nastínil, že už se ti hlavou honí další sportovní cíle. Jaké to jsou? Maraton?
Petr: Teprve je hledám. Přemýšlím nad cyklistikou nebo motoristickém sportu, ale ten je zejména kvůli své finanční náročnosti asi spíš snem než reálným cílem. Na maraton se určitě nechystám, protože by pro mne představoval více dřiny než radosti a navíc se snažím, aby moje aktivity byly rozmanité.

Martin: Půlmaraton je zábava, maraton je dřina. Takže v blízké budoucnosti maraton vážně neplánuji. Víc se budu opět věnovat cyklistice, respektive horskému kolu. V okolí Liberce jsou na to ideální podmínky. Možná ale jednou zvednu Petrův telefonát, ve kterém mi bude oznámeno „přihlásil jsem nás na maraton, za měsíc běžíme!“ (smích)

Psali jsme také:

V sobotu se běží půmaraton s rekordní účastí, po Praze cestujte raději metrem
Nejčastější chyby při výběru běžecké boty – jak si správně vybrat běžeckou obuv
Plánujete začít běhat? Pořiďte si pevnější botu
Vyběhni v kvalitě!

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv Petra Bechyně, Viktor Šulc (prohlédni si celou fotogalerii zde)