AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Vlastně je na tom podobně jako olympionik Petr Beneš. Před dráhou profesionálního plážového volejbalisty upřednostnil práci. Přesto patří osmadvacetiletý Jindra Weiss mezi naši beachvolejbalovou špičku. Naposledy se blýskl, když vyhrál uplynulou Pankráckou zimní ligu a v březnu vybojoval druhé místo na Ideastav Halovém mistrovství republiky. Úspěch je to o to větší, že to všechno se mu podařilo s novým parťákem Martinem Davidem. S ním plánuje vstoupit i do právě začínající sezóny.

Jak se vlastně hledá nový spoluhráč na beach, jak vznikne nová dvojice?
Vypadá to asi složitě, ale v praxi to tak složité není. V Čechách je totiž hráčů na nějaké úrovni dost omezený počet, jen hrstka třeba deseti lidí, kteří se samozřejmě navzájem dost dobře znají a ví, kdo koho může doplňovat. Pak nějak přirozeně vyplyne, že se ti nejlepší dají dohromady. Roli v tom hrává taky geografická blízkost, což teda u nás vliv nemělo. V Brně (Jindra bydlí v jihomoravské metropoli, pozn. autorky) totiž momentálně žádná základna není, dobří hráči už odrostli a vhodného spoluhráče tu nemůžu najít už pět let.

Takže saháš po hráčích z Prahy?
Loni jsem hrál s Ondrou Hromádkem, předtím tři roky s Davidem Kufou, to vydrželo nejdéle, a letos s Martinem Davidem. Nicméně hrajeme pod hlavičkou Sokola Brno, který nás podporuje a snažíme se alespoň občas si zatrénovat.

Ještě předtím jsi hrál s Martinem Tichým (snímek vlevo). Proč se vaše cesty rozešly? Tuším, že z podobného důvodu, jako teď skončili Márty s Dumim, dva polaři spolu na té vysoké úrovni zřejmě příliš nefungují.
To je jeden z hlavních důvodů, oba jsme malí a dlouhodobě by nám to nevydrželo. Asi bych ale upřednostnil ještě jiný důvod. V momentě, kdy jsme na tom s Mártym byli tak nějak stejně, rozhodl se, že zkusí něčeho dosáhnout na světové úrovni a já se rozhodl jít cestou intenzivního studia. Studoval jsem dvě vysoké školy a už při škole jsem se věnoval i práci. Beach je sice hodně důležitou součástí mého života, ale nejdřív je to práce a rodina.

Nelituješ svého rozhodnutí?
Nelituji, myslím, že se mi ještě pořád daří jet na relativně vysoké úrovni. Zároveň vím, že Márty to zkusil, dal tomu všecko a na olympiádu se jim nepovedlo se dostat a ani mít pravidelně úspěchy ve světové sérii. Ale samozřejmě oceňuji, že je tu někdo, kdo dělá beach opravdu na profi úrovni.
Kdyby měl den osmačtyřicet hodin, tak bych asi půl věnoval tomu a půl tomu, ale člověk nemůže sedět zároveň na dvou židlích. Nakonec Márty teď na halovém mistrovství skončil až za mnou, takže dobrý (smích).

S Davidem Kufou se mohlo zdát, že jsi pro sebe našel blokaře a stejně to nevydrželo.
Každá dvojice se někdy rozejde a tři roky není krátká doba. S Davem jsme neměli úplně špatnou kariéru. Měli jsme i pár úspěchů na mezinárodním poli a pravidelně jsme byli mezi čtyřmi pěti našimi nejlepšími dvojicemi, a v těch intencích se pohybuji furt. K tomu, abych byl stabilně mezi nejlepšími třemi a mohl jezdit na turnaje do zahraničí, musel bych přestat pracovat.
S Davem to byla dobrá spolupráce, hodnotím ji velmi pozitivně, ale nějaký přirozený vývoj tomu chtěl, že jsme se rozešli. Teď má spoluhráče v Praze a myslím, že mu to vyhovuje i že si našel dobrého parťáka. Je to dobrá konkurence a jsem rád, že se můžeme navzájem poměřovat.

Pomýšlíš si teď s Martinem Davidem (snímek vpravo) na dlouhodobější spolupráci?
Znáš, jak to je, ale určitě jsme domluvení na letošní letní sezónu.

Půjde to bez větších tréninků?
Myslím, že na zimní lize, a ještě předtím v srpnu na Českém poháru v Pňově, který jsme vyhráli, jsme si vyzkoušeli, že nám to spolu půjde. Osvědčilo se to, a tak v tom budeme pokračovat i v létě.

Jako vítězi Pankrácké zimní ligy jste od Beachklubu Pankrác dostali tréninkový kemp v Itálii, využijete ho?
Hrozně rád bych, ale vzhledem k tomu, že jsem pracující člověk a rádi bychom v létě na turnaje do zahraničí, chci si dovolenou ušetřit na kvalifikace evropského nebo světového poháru. Martin pojede, má to flexibilnější. Spolu budeme muset potrénovat o volných víkendech.

Ale i Pankrácká zimní liga pro vás byla dobrým tréninkem.
Hráli jsme ji víceméně proto, abychom se sehráli. Byla to výborná zimní příprava, jelikož oba dva hrajeme jen beach. Vnímáme to jako skvělou příležitost si zahrát soutěžní utkání přes zimu, nic obdobného v okolí střední Evropy není a myslím, že je skvělé, že se tu tradici daří držet.

Zimní ligy se vlastně účastním od jejího začátku v roce 2004. Už to je strašně let a od té doby sem každý rok jezdím a mám tu soutěž rád. I když spousta lidí ten celý nápor nevydrží. Ta neděle je každý měsíc vždycky hodně intenzivní a je potřeba se fyzicky připravovat, a pokud nehraješ šestky, není to lehké. Je to specifická soutěž, ale mně maximálně vyhovuje.

Jak ses udržoval v kondici ty?
V Brně máme dva zastřešené kurty a šestičlennou tréninkovou skupinu, se kterou chodím dvakrát týdně na písek. Snažím se dělat co nejvíc doplňkových sportů a hlavně pracovat na fyzické kondici. Ta je naprosto klíčová. Balon má člověk za roky přece jen už osahaný, do hry se dostane rychle, ale pokud nemá fyzičku, ztrácí. 

Pomohlo vám ve vítězství zimní ligy i to, jste chodili pravidelně?
To je předpoklad toho, aby člověk vyhrál zimní ligu. S tím jsme do toho šli. Bylo tam sice několik konkurentů, ale asi ten nejhlavnější nešťastným zraněním odpadl (Michal Studničný si v lednu na turnaji zlomil obě zápěstí, pozn. autorky) a pak už to nebylo složitý.

S kým jste sváděli největší boje?
Během turnajů zimní ligy jsme prohráli tři zápasy a jeden byl právě ve finále se Studnou hned na prvním cyklu. Další pak s Rizim a Péťou Gyurovszkym, respektive s Mártym a Bobbem. Jinak jsme vše vyhráli. Jednou jsme byli i na Střešovické tour, a tam jsme také zvítězili. Zimní sezóna vyšla na jedničku a uvidíme, jestli se nějaké úspěchy povedou i v létě.

Mluvíš sice o úspěšné zimě, nicméně na Ideastav Halovém mistrovství ČR na konci března v Beachklubu Pankrác jsi opět nebyl těsně první. Nebereš to druhý místo už trochu jako prokletí?
Myslím, že už to je osud, že to nedokážu dotáhnout do vítězného konce. Celkem je to už čtvrté stříbro z mistrovství. Taky si myslím, že jsem na tom, že jsme to nezvládli uhrát do konce, měl velký podíl.

Jak to?
Kluci prokázali větší psychickou odolnost, i když nevím, jak moc to bylo vidět z publika. Prostě to víc ustáli. My jsme ten zápas dobře rozehráli, ale pak jsme možná trochu moc chtěli a nezachytili jsme jejich nástup. Oni hráli stabilně a měli výbornou mezihru, což rozhodlo.
Ale jsem strašně rád, že jsem skončili druzí. Před turnajem i během něho bych to bral všemi deseti. Byl to nejlíp obsazený halový turnaj za dva tři roky.

Navíc jste nastoupili jako nový pár.
Vůbec jsem si před sezónou nepředstavoval, že bychom mohli takhle dobře hrát. Říkal jsem si, že by bylo super, kdybychom se dostali do první čtyřky, se druhým místem jsem určitě nepočítal. Nakonec jsme byli i jediní, kdo porazil vítěze (Bobba Kufu s Honzou Dumkem, pozn. autorky), ač nám to pak ve finále vrátili.

A ještě bych chtěl zdůraznit, že Martin volejbal vůbec hraje velice krátkou dobu a beachi se věnuje zhruba tři roky. Předtím byl reprezentant v běžeckém lyžování. Vůbec jsme takoví exoti. Oba pracujeme, jinak byli ve čtyřce profesionální hráči, a oba jsme původem z jiného sportu. Já jsem v mládežnických kategoriích dělal veslování, Martin ty běžky a pak jsme se takhle přeorientovali. Navíc Martin, i když to vypadá, že se na smeč rozbíhá tak atypicky, je moc šikovný, má to v hlavě srovnané a jde za vítězstvím.To velice oceňuji.

Nebyli jste ale přece jen namlsaný po zimní lize?
Já jsem realista, zimní liga byla dobrou průpravou a hráli se tam dobré zápasy, ale
není tak těžké si srovnat startovní listiny zimní ligy a halového mistrovství. V zimní lize se jednalo o dva tři páry, které si to mezi sebou mohly reálně rozdat o celkové vítězství.

Na halovém mistrovství byli navíc minimálně čtyři dvojice, které jsou na naší nebo lepší úrovni. My byli nasazení až jako čtyřky, o prvenství tu mohlo usilovat možná šest dvojic. Halové mistrovství určitě považuji za hodnotnější.

Naštěstí pro nás, pro český beach naneštěstí, mladých hráčů je strašně málo, víceméně jsme tu v první čtyřce byli samí zkušení hráči, akorát Lenc s Koláčkem se dostali do nejlepší šestky. Konkurence zespoda není a doufám, že se to zlepší.

Šli jste do finále s tím, že máte navrch poté, co jste už jednou v turnaji Bobba s Dumim porazili? Ač Saša Mráz jako moderátor neustále připomínal Palinkovo pravidlo o tom, že dvakrát na jednom turnaji téhož soupeře neporazíš?
To je právě ono. Šli jsme do toho s tím, že nemáme co ztratit. Snažil jsem se sám sebe přesvědčit o tom, že tentokrát to prokletí prolomím. A první set se to dařilo. Snažil jsem se do toho hlavně nejít moc překrveně, protože jak si vzpomínám, předešlá tři finále, která jsem hrál s Martinem Tichým, jednou to bylo proti Palinkovi s Krčem, pak Klapal – Chromý a nakonec Kufa – Rotrekl, jsme si vždycky prohráli tím, že jsme strašně moc chtěli. Až moc.

Teď jsem do toho šel uvolněně, ale začal jsem zas moc chtít ve druhém setu a potom už to prostě dopadlo, jak to dopadlo. Ale nelituji toho.

Narozdíl od Dumiho s Bobbem jste taky dost hráli na druhou přes. To byla součást vaší taktiky?
Myslím, že se to už docela stává integrální součástí naší taktiky. Nikdy jsem to s žádným ze svých bývalých spoluhráčů nepraktikoval, ale Martin se k tomu svými dispozicemi úplně nabízí. Navíc má výbornou průpravu z mixů, ze zimní ligy, kde s přítelkyní Eliškou Gálovou válel taky výborně.

Nejen Martin, ale i ty jsi hodněkrát zahrál na druhou přes.
Vůbec nevím, proč jsem to udělal. Z mojí strany to bylo úplně nečekané. Udělal jsem to asi třikrát. Dvakrát se to povedlo a jednou jsem to zoral.

Zrovna v jednom z momentů, kdy to vůbec přijít nemělo.
Na druhou stranu jsem se taky snažil pomoct Martinovi, protože mi signalizoval, že už mu dochází síly. Pořád musí běhat na blok, skákat, fakt do toho dal úplně všechno, vydal se z posledního, chtěl jsem mu pomoct, jak to šlo.

Psali jsem také:

Halový hattrick pro Honzu Dumka, Jindra Weiss nezlomil prokletí poraženého finalisty

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv Jindry Weisse, Eva Fryšarová