AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Někdy jsme trochu šílení, říkají v závěru rozhovoru Trosky bez budoucnosti. V neděli mohli šílet oprávněně, na přípravném turnaji se jim podařilo vybojovat divokou kartu do sedmé ligy. O přípravném turnaji jste si mohli přečíst v podrobné reportáži a fotky vidět na Facebooku.

Šli jste už do turnaje s tím, že vyhrajete? Věřili jste si?
Kryštof: Tak určitě, věřili jsme v to, že do volejbalu umíme dát to srdíčko...
Bohouš: Ambice byly ještě před turnajem ty nejvyšší, ovšem po prvním zápase, kdy prakticky celý tým vypadal jako parta bezdomovců spících v hale, to vypadalo hůř a hůř. Sebedůvěru do žil nám definitivně vlil až vyhraný zápas proti Los Ganadores.

Už na turnaji jste nastínili, že jste měli velmi kvalitní přípravu...
Štěpán: Před turnajem jsme dali pořádný kvalitní trénink a týmovou poradu na beach turnaji, kde probíhal trénink jak po praktické stránce na hřišti, tak i poté po teoretické stránce dlouho do rána. Zcela určitě jsme diskutovali na vysoké úrovni o taktice, jak další den vůbec přežít a zahrát i nějaký ten výsledek, což se i celkem podařilo.
Standa: Na rozdíl od tří čtvrtin našeho týmu jsem já byl na noční. Prakticky jen Aneta šla spát jako člověk, takže příprava skutečně kvalitní.
Anet: Ráno jsem pochopila, že se nejmenujeme Trosky bez budoucnosti bezdůvodně:)

Zdánlivě jste byli tedy dost oslabeni, nicméně během dne jste neprohráli jediný zápas.
Julie: Je pravda, že jsme k vítězství dokráčeli bez ztráty kytičky, což je vzhledem k našemu počátečnímu stavu dost pozoruhodné. Po kusovitých siestách, snídani, svačině i obědu se v našem trosečnickém týmu zvedla vlna adrenalinu, která nás do konce nepustila. Zápasy byly hodně vyrovnané a občas jsme měli i notnou dávku štěstí. Nicméně jsme to bojovností urvali, mohli si zařvat RUM a začít slavit.
Kryštof: Naštěstí ne, ale nebýt silného týmového ducha, pár vtipů pro uklidnění, nějaká ta nadávka, pár sprostých slov a hlavně nadšení pro hru, určitě by se tak nestalo.

Finálový zápas s týmem S Peckou byl hodně vyrovnaný. V čem jste byli nakonec lepší?
Domča: Byla to bitva hodná finále. Asi jsme byli lepší psychicky - jsme super parta a hrajeme, protože nás to baví.
Natálka: Jako tým s nejmenším výškovým průměrem nejen v AVL, ale pravděpodobně i na světě, musíme všechno dohánět bojovností a hlavně dobrou týmovou náladou.
Kryštof: Sami nevíme, první set se nám povedl, druhý jsme dostali válec, napráskáno, a tak se vše rozhodovalo v tie-breaku. Ten byl nahoru a dolu, plný emocí a kvalitních výměn, prostě to, co nám vyhovuje a nutí nás podávat co nejlepší výkony a možná právě kvůli tomu a nutný dávce štěstí se to povedlo.

Loni vám baráž, kdy jste se mohli dostat do osmé ligy, o chlup utekla. Co bylo právě tím chlupem?
Natálka: V posledním zápase nás porazili Los Ganadores, i když už postup měli jistej. Teď jsme jim to oplatili, muhehe:)
Rohla: Loni to bylo skutečně o chlup, nejtěsnějším rozdílem v tie-breaku jsme přišli o postup do baráže. Ale teď jsme najednou o ligu výš, než o co jsme bojovali loni, takže paráda, baráž je zapomenuta. Navíc jsme to Los Ganadores vrátili i s úroky.

Myslíte, že vás v sedmičce čeká lepší volejbal a že tam zvládnete uhrát přední příčky?
Julie: O lepším volejbale podle nás nemůže být pochyb. Snad jsme si nevzali příliš velké sousto a nebudeme v sedmičce jen do počtu. Na přední příčky si nevěříme, cílem je první sezonu se rozkoukat a udržet a o postupu přemýšlet až pak:)
Anet: V lepší volejbal doufáme. Na co máme a nemáme v sedmičce, ale opravdu netušíme.

Chystáte pro letošek nějaké změny kádru?
Standa: Toť otázka. Tak nějak jsme počítali s devátou ligou a žádné velké posilování se nechystalo, ovšem sedmička je přece jen trochu výš, tak uvidíme. Případné posily, ale budeme pečlivě tajit a setkáte se s nimi až na kurtě.
Štěpán: Jak náš název napovídá, budoucnost nemáme, užíváme si přítomnost, ale pokud se najde nějaká další troska, co nemá budoucnost, a bude ochotná sdílet svoje zážitky a energii s námi, pak se možná něco změní.
Domča: Ona nějaká změna kádru nebude asi ani moc jednoduchá.. Jsme totiž vlastně dvě rodiny, známe se dlouho a někdy jsme trochu šílení:)

Autor: Trosky bez budoucnosti, Eva Fryšarová
Foto: Eva Fryšarová