AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

„Finále s tréninkovými kolegy bylo nejtěžší,“
shodli se juniorští vítězi

David Rathous, 18 let

parťák Honza Cízner, Beachklub Pankrác
beach volejbal hraje přibližně rok

Bylo obtížné se v konkurenci osmi týmů obstát?
Některé zápasy byly těžké více, jiné méně. Už v základní skupině byly zápasy, které byly hlavně díky naší nekoncentrovanosti, velmi vyrovnané. Všechny jsme ale vyhráli a postoupili z prvního místa. Čtvrtfinále i semifinále jsme zvládli bez větších problémů. Finále, ve kterém jsme narazili na naše tréninkové kolegy, bylo jednoznačně nejtěžší. Po herní stránce to byl asi náš nejlepší zápas, který jsme spolu odehráli.

Takže spokojenost?
Každé vítězství potěší. Největší radost mám ale z našeho výkonu ve finále. Byl tam vidět z naší strany obrovský herní skok dopředu. Pár turnajů se mi už vyhrát podařilo, moc jich ale zatím není. O to víc si cením, že se nám podařilo tenhle turnaj vyhrát.

Měli jste na soupeře připravenou nějakou taktiku?
Snažili jsme se dělat co nejméně nevynucených chyb, což se nám celkem i dařilo. Žádnou speciální taktiku jsme ale neměli.

Pražská junior beachliga je nový projekt, jak se ti líbí?
Podle mě je to skvělý nápad. Rozvoji beache to jen pomůže.

Jaké máš v beach volejbale cíle a ambice?
Moje ambice nejsou nijak vysoké. Beach beru jako zábavu a náplň svého volného času.

Honza Cízner, 17 let

parťák David Rathous, Beachklub Pankrác, svěřenec Pavla Krče
s Davidem hraje přibližně rok

Co bylo podle tebe na celém turnaji nejtěžší?
Vyhrát celej turnaj nebylo lehký. A nejtěžší bylo určitě finále, protože jsme ho hráli s dobrýma kámošema, kteří jsou velice dobří v poli a byli nám silnými soupeři. 

Máte s Davidem za sebou už podobné úspěchy?
Turnajů za sebou pár mám, ale zrovna ne vítězných. Z vítězství jsme tak měli samozřejmě velkou radost.

Víš, kam se chceš v beachi posunout?
Chci být co nejlepší! Žádný konkrétní cíle zatím ale nemám.

Seš rád, že vznikla nová beachová soutěž pro mladé?
Nápad je to super, jen doufám, že příští kolo juniorligy bude víc zaplněné.

Foto: David (vpravo) a Honza převzali cenu za první místo

Sříbrní kluci: „V koncovkách jsme chybovali“

Jirka Sládek, 17 let

parťák Kryštof Volf, Beachklub Pankrác (od zaří 2012 trenér Pavel Krč)
spolu hrají a trénují od září 2010, týdně mají dva herní tréninky a jeden kondiční

Finále vám nakonec uteklo a vy jste se museli spokojit se druhým místem. V čem byli soupeři lepší?
Ve finále jsme hráli proti dvojici, kterou moc dobře známe, je ze stejné skupiny jako my, takže jsme věděli, jak na sebe máme hrát. Podle mě rozhodlo, že kluci byli mnohem jistější v zakončení a nedělali zbytečné chyby, které jsme naopak my dělali v hojném počtu.

Hodnotily jste pak s Kryštofem, co jste mohli udělat lépe a co do příště zlepšit?
S Kryštofem jsme si o tom promluvili a uvědomily si chyby, které rozhodly. Příště musíme určitě méně chybovat v koncovkách. Tam jsme zbytečně dvakrát zaváhali.

Finále bylo tedy náročné. Byla konkurence obecně vysoká?
Úroveň byla taková jako u většiny turnajů, nějaké dvojice byly slabší a některé silnější. Jsem rád, že na prvních třech pozicích byli všichni z Pankráce. Za druhé místo jsem rád, ale příště se budem rozhodně snažit být první a porážku oplatit.

Seš v plážovém volejbalu hodně ambiciozní?
Když už dělám nějaký sport, tak ho dělám proto, abych to dotáhl, co nejdále to půjde a budu se snažit poprat o to nejepší. Uvidíme.

Jak hodnotíš, že vznikl turnaj pro děti a mládež, který bude putovat po pražských klubech a zároveň se tam budou utkávat děti, mládež ze všech klubů?
Beru to jako velmi kladnou věc, moc juniorských soutěží tady není a jsme nuceni hrát s chlapama. Sice to není špatné, ale není to naše kategorie. Podobných turnajů by mohlo být víc, protože se konečně ukáže, jak na tom jsme na naší věkové úrovni.

Kryštof Volf, 17 let

parťák Jirka Sládek, Beachklub Pankrác (trenér Pavel Krč)
s Jirkou hraje už dva a půl roku

Jirka říká, že jste ve finále hodně chybovali v koncovkách, jak to vidíš ty?
Prohráli jsme prakticky z naší blbosti, hodně jsme kazili podání a náhru. Jelikož to ale byli soupeři, s kterými i trénujeme, věděli jsme jak na ně hrát, nakonec se ale nepodařilo je udolat.

Byl to těžký turnaj?
Úroveň nebyla nejlepší, ale nebyla špatná, takový střed. Utrhnout druhé místo samozřejmě není nikdy lehké, ale jelikož jsme byli většinou lepší než soupeř, tak tady to až zas tak těžké nebylo. Ale při zápase s Jirkou Kawanem a Martinem Slabým jsem se trochu obával, že bychom mohli vypadnout v boji o finále, ale nakonec jsme se chopili vedení a dotáhli ho do vítězného konce.

Je dobře, že se pražské kluby spojily a pořádají společnou soutěž?
Tento nápad se mi moc líbí, beach volejbal potřebuje být více zviditelněn, tím pádem i podporován mládeží a třeba i budoucími reprezentanty.

Chtěl bys to dotáhnout tak daleko?
Moje ambice mohou být všelijaké, ale určitě chci v beachi něco dokázat. A cíle? No určitě být první na jedné z oficiálních soutěží od Českého volejbalového svazu, například na Halovém mistrovství České republiky. Koneckonců nejen na halovém, ale i venkovním.

Foto: Jirka (v popředí) přijímá v zápase 1. kola Pražské junior beachligy; parťák Kryštof (vzadu) vybíhá nahrát;
na druhém snímku Kryštof (vlevo) s Jirkou pózují s diplomy za 2. místo

Zlatá juniorka: „Úroveň mohla být vyšší“

Sofie Sticzayová, 18 let

parťačka Markéta Bendíková, Beachklub Strahov
ačkoliv spolu trénují asi rok a půl, na turnaji se spolu objevily poprvé

K prvenství jste se probojovaly přes čtrnáct dvojic.
Turnaj moc těžký vyhrát nebylo. Určitě bylo nejtěžší finále.

Taktizovali jste?
Taktiky moc nebylo potřeba, protože nikdo neblokoval. Hrály jsem údery, ve kterých máme jistotu.

Zní to, jako bys byla už zkušená hráčka.
Vítězství mě samozřejmě potěšilo, ale ne nijak extrémně, protože většinou hraju už za ženy a úroveň pro mě nebyla nijak extra vysoká.

Bylo to první kolo prvního ročníku...
Nápad mi to přijde skvělý. Mohlo by to zvednout úroveň juniorské kategorie, kde většina lidí hraje spíš jen pro zábavu, aby se trochu hejbali a moc se nikam neposouvají.

Nicméně na ten turnaj jsem šla převážně kvůli požadavkům trenéra, který mě přiřadil k Markétě, protože v naší tréninkové skupině jako jediné věkově ještě pasujeme. Výhra byla ale stoprocentně jen zásluha Markéty, která se velmi dobře umísťuje i na ženských turnajích a myslím, že má velkou budoucnost. Bohužel jsem se dohodly, že turnaj tohoto tipu pro nás nemá velký význam, protože jsem měly evidentně víc zkušeností než ostatní hráčky. Tím je, ani turnaj samozřejmě vůbec nechci shazovat, je to jen otázka dlouholetého tréninku.

Takže nemáš moc vysoké ambice?
Moje ambice už nejsou nijak veliké, například ve srovnání s Markétou, pro kterou je volejbal na prvním místě. Byl to pro mě první turnaj sezóny, což přesně vystihuje můj momentální postoj. Vždycky jsem beach milovala a toužila v něm být nejlepší, ale letos maturuju a hlásím se na různé umělecké školy, což zabere spousta přípravy, a tím pádem jde volejbal úplně stranou. Příští rok začnu hrát doufám opět intenzivněji!

Foto: Markéta Bendíková (vlevo) a Sofie Sticzayová jsou svěřenky Beachklubu Strahov

Začít blokovat a zlepšit příjem, stanovily si stříbrné holky

Lenka Horáková, 16 let

parťačka Lenka Ježková, Beachklub Pankrác (trenér Lukáš Havlíček)
Lenky spolu hrají čtvrtým rokem a trénují dvakrát týdně; Lenka H. s beachem začala v roce 2008, Lenka J. ještě o rok dřív, předtím spolu hrály přibližně tři roky klasický volejbal

O jaký kousek vám uteklo první místo?
Myslím, že soupeřky měly větší zkušenosti, a tím pádem se i lépe pohybují a mají lepší údery. Pro příště by myslím nebylo od věci začít blokovat a zlepšit se na příjmu. V prvním setu jsme se spíš rozkoukávaly, ale v tom druhém už jsme nedělaly tolik chyb a prohrály jsme jenom o kousek, tuším 20:22.

Stanovila sis v beachi nějaký cíl?
Žádné obrovské cíle si neklademe, chceme dál chodit na turnaje a pořád se zlepšovat. Kam to povede, to uvidíme.

S juniorskými turnaji už nějakou zkušenost máš?
S Lenkou jsme letos s juniorligou přestaly, ale tohle byla nová příležitost zahrát si s dalšími a lepšími dvojicemi. I díky věkovému rozdělení. Navíc nebylo od věci porovnat si síly i s jinými kluby.

Foto: Své Lenky (vlevo Ježková) přišel podpořit také trenér Lukáš (uprostřed)

Třetí společný turnaj přinesl
třetí místo

Kristýna Romová, 17 let

parťačka Ruby Pavoučková, Beachklub Pankrác (trenér Míra Nekola)
volejbalu se věnuje šest let

Seš spokojená „jen“ se třetím místem?
Třetí místo je úžasný a jsem s ním moc spokojená! S Ruby jsme hráli teprve třetí turnaj, a tak myslím, že je to velký úspěch. Zvlášť, když na tomto turnaji byly i týmy z jiných klubů.

Zpětně, mohly jste vyhrát? Uvědomuješ si, kde jste chybovaly?
Určitě tam nějaká šance na vítězství byla, ale zápas s holkama jsme nezvládly úplně tak, jak jsme chtěly. Holky hrály dobře a nám se bohužel nepodařilo ten důležitý zápas o postup do boje o první místo vyhrát.

Takže podle tebe celkově vyšší úroveň?
Úroveň byla jednoznačně vyšší než na naší obvyklé juniorlize. Bylo to určitě i tím, že se tu sjelo více párů z ostatních klubů.

Pražská junior beachliga je nová soutěž, vítáš ji?
Je to určitě skvělý nápad, zejména proto, že se seznámíme i s ostatními hráči a porovnáme dovednosti, které jsme ,,pochytali“ od svých trenérů. 

Jaké máš v beachi ambice?
Beach beru jenom jako koníček, ale kdyby se mi naskytla možnost věnovat se mu víc a například i cestovat po různých větších turnajích, určitě bych se nebránila. Cílem je pro mě asi vyhrát nějaký větší turnaj, například MČR.

Foto: Ruby (vlevo) a Týna skončily třetí; na snímku vpravo Týna při útoku