AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Má rád extrémní závody. Výzvy. Už delší dobu se věnuje přírodním vícebojům a adventure race závodům, kde musí zvládnout hned několik disciplín. Je to náročná prověrka pro jeho fyzičku, psychiku, ale i technické schopnosti. Loni se svým parťákem zvítězili v Zimní horské výzvě, letos kvůli bolesti kolene závod nedokončili. Naštěstí má velkou podporu manželky, která jeho extrémy, jak sám říká, rozmělňuje. Vášeň závodit a porovnávat svoje schopnosti s ostatními nakonec sedmatřicetiletého Romana Šinkovského dovedla až k pořádání vlastních akcí v Hradci Králové. 

„Atmosféra v cíli Hradeckého půlmaratonu pro mě jako pořadatele patří k nejhezčím momentům celého mého života a předčí i osobní vítězství v těch nejtěžších závodech, “ říká Roman Šinkovský. Letos půlmaraton pořádá 12. října. Předcházet mu bude už 12. dubna Křížová desítka a 21. června Gladiator Race.

Loni jsi se svým parťákem Tomášem zvítězil v Zimní horské výzvě, 229 kilometrů dlouhé hřebenové túře z Jeseníků do Krkonoš. Takové extrémní výzvy tě lákají?
Nejpřitažlivější pro mě je hledání limitů, což je nekonečný proces a proto se většina z extrémních závodníků neustále vrací k novým a těžším výzvám. Zimní výzva je jeden z mála opravdu extrémních závodů na našem území, takže pokud člověk vyhledává podobná akce, tak je to jedna z možností. V loňském toce to byla opravdu zimní výzva i se sněhem a mrazy, když se daly kombinovat v závodě běžky, skialpy a běh. Letos to bylo vše na sucho, takže jen běh.

Na zimní výzvu narážím proto, že letos jste šli vítězství obhájit (snímek vpravo, Roman je vlevo), ale kvůli tvému zdraví jste museli nakonec závod přerušit. Co se stalo?
Nesedí mi příliš dlouhé monotónní závody bez možnosti změny disciplíny. Je to velmi náročné na pohybový aparát, možná bylo tělo unavené ještě z mistrovství světa v Kostarice, nicméně po 140 kilometrech běhu, prudkých výšlapů a seběhů se mi zablokovalo koleno a museli jsme závod vzdát. Velkou roli hrál i náročný terén, když po 900 metrů nad mořem nebyl žádný sníh a naopak na hřebenech ho bylo poměrně hodně. Použití běžek se ovšem vůbec nevyplatilo, takže jsme se střídavě brodily v závějích, sbíhali po ledovatých srázech a pohybovali se v těžkém a nezpevněném terénu.

Cítil se zklamání? Nebo co se ti v té chvíli honilo hlavou?
V první řadě je to zmar a naštvání, protože závod je dvoučlenný a díky mně musel skončit i parťák Tomáš Petreček. Prvotní pocit je ovšem, že si nepřipouštíte konec. Po osmadvaceti hodinách závodu jsme začínali i zrychlovat a dotahovat se na vedoucí dvojici, docela svižně jsme překonali Kralický Sněžník, ale z ničeho nic člověk zjistí, že to dál nejde. Nechtělo se mi tomu věřit, první reakce je, že to vydržím, což jde na několik málo kilometrů nebo hodin. Ale měli jsme před sebou dalších 1130 kilometrů a celá sezona teprve začíná. Nemělo smysl dál riskovat.

Jaké jsou předpoklady pro to, aby člověk takový extrémní závod zvládl? Jak jste se na něj připravovali?
Příprava je celoroční a je hodně o objemech. V čase objemové přípravy, od prosince do března se pohybuji mezi patnácti a pětadvaceti hodinami týdně převážně aerobní zátěže, k tomu navíc i regenerace. Nezáleží příliš na počasí, například jezdíme na kole i běháme ve sněhu, po horách pobíháme se zátěží na zádech, pokud mám příležitost, snažím se pádlovat dlouhé hodiny. Je těžké skloubit přípravu na hlavní závody a na ty menší, jednostranně zaměřené. U mě to je kolize mezi MTB a silničními závody, které jsou mnohdy velmi krátké, trvají dvě až čtyři hodiny, a úplně v jiných intenzitách než dlouhé AR. To je potom opravdu alchymie, kdy odpočívat, kdy zintenzivnit trénink a kdy naopak přidat objemy. Důležitější je ovšem psychická odolnost a zkušenosti, obojí se dá získat jedině závoděním.

A co pak samotný přechod, to si asi člověk mnohdy sáhne na dno…?
Při tak dlouhých závodech prochází závodník emoční horskou dráhou. Stavy nadšení, utrpení nebo frustrace se střídají a s přibývajícími hodinami a kilometry závodu jsou ty výkyvy extrémnější. Důležité je všechny krize únavy, bolesti, hladu a podobně, překonat a pořád „keep going“. Nikdo z nás nevíme, kde to dno leží. Podobnými akcemi se snažíme tu hranici nalézt a mnohdy, když si myslíme, že jsme na dně, tak se otřepeme, vstaneme a jdeme dál. Takže nevím, co je to dno a jak vypadá.

…ale na konci se zas asi dostaví skvělý pocit? Pamatuješ si ještě, jak ses cítil potom?
Pocity po závodě jsou euforické, ale trvají jen chvíli. Okamžitě je vytěsňuje únava, která si například po šedesáti a více hodinách non-stop závodění říká o spánek. Ale první minuty po dokončení jsou úžasné a neopakovatelné, většinou spojené s pocitem, že už nikam nemusíte, že se najíte, sednete, lehnete, vysprchujete…

Máš na svém kontě takových „bláznovin“ víc?
Již delší dobu se věnuji přírodním vícebojům a adventure race závodům, což jsou akce od několika hodinovek až po osmi, devítidenní non-stop závody na několik stovek kilometrů. Střídá se zde běh, trek, MTB, kajaky, lanové disciplíny, lezení, orientační běh a mnoho dalších outdoorových disciplín. Adventure race závody jsou vrcholem extrémních vytrvalostních sportů. Jsou opravdu velmi náročné fyzicky, psychicky, takticky i technicky. A nelze je brát jako číselné hodnoty. Důležitá je kvalita a náročnost těchto podniků, i když samozřejmě s množstvím závodů získáváme zkušenosti, bez kterých nelze úspěšně závodit. Momentálně každý rok jsou to dva až čtyři tří a vícedenní závody. Některé z nich u nás, čím dál častěji soutěžíme i ve světě. Za poslední dva roky třeba v Číně v poušti, v Patagonii v horách a před pár týdny na mistrovství světa adventure race v Kostarice.

Zvládáš mezi tím vším vůbec odpočívat? 
Samozřejmě v rámci celoročního tréninkového plánu mám zařazenou regeneraci. Střídám plavání, saunu, masáže, po každém tréninku absolvuji elektrostimulační masáže compex. Trénuji malé hokejisty, píši články do sportovních magazínů a časopisů, učím na vysoké škole, školím instruktory lyžování a snowboardingu, pořádám sportovní soustředění a kempy. Snažím se také hodně cestovat, abych nezklouznul do stereotypu. Nejlepším relaxem pro mě je cestování na kole nebo na kajaku na těžko. Prostě sbalím vše potřebné a několik týdnů si jezdím. Thajsko, Laos, Čína, Tibet.

Tvoje láska k běhu a podobným aktivitám vyústila v tom, že si podobné akce začal také organizovat?
Ano, začal jsem již před osmi lety s menším závodem – Hradecký survival. Poslední dva roky jsem se ovšem zaměřil již na větší akce – Hradecký půlmaraton, Gladiator race, Křížová desítka a další. Všechno jsou to závody, které jsme vytvářeli od samého začátku, každý z nich je mým dítětem. Žádný z nich není stejný, ani dokonce podobný. Tou různorodostí se snažíme oslovit co nejširší veřejnost, aby si každý našel svoji oblíbenou akci. Snažím se do našich akcí dát závodnické srdce, přenést zkušenosti ze světových akcí k nám a v první řadě se organizováním bavit. Třeba Hradecký půlmaraton je strašná srdcovka, kdy potkávám během celého roku lidi, kteří mi řeknou, že kvůli nám začali běhat. To je obrovská satisfakce a motivace. Do nového závodu Gladiator race se snažím zase zapojit zkušenosti z extrémních akcí, ale tak, aby vše bylo dostupné pro každého, kdo si chce vyzkoušet brodění bažinou, skok do vody, plazení bahnem, proskakování ohně, a podobně. Myslím, že se nám koncepce podařila a závod bude ideální pro každého, nehledě na věk, výkonnost a dovednosti. Vše o našich závodech a akcích si může každý zájemce přečíst na našich stránkách www.sportvisio.cz.

Povedlo se ti vytvořit opravdu pestrou mozaiku…
Snažíme se, aby naše sportovní akce byly pro širokou veřejnost. Zkušeným sportovcům nabízíme profesionálně zajištěné závody s jedinečnou atmosférou a krásnými trasami. Začínající běžci u nás vyrostou. První rok si zkusí 5 kilometrů, další rok 10 kilometrů a po dvou letech zvládnout půlmaraton. Nabízíme i závody dvojic, čtyřčlenných štafet, hendikepovaných, dětské závody, doprovodný program. Jednoduše sport a zábava pro celou rodinu. První možnost přesvědčit se mají sportovní nadšenci již 12. dubna, kdy běžíme v Hradci Králové Křížovou desítku. Samozřejmostí jsou i závody dětí a sportovní program pro všechny.

..a zní to, jako bys chtěl z Hradce Králové udělat trochu synonymum sportu.
Hradec Králové je díky rovinatému terénu skvělé místo pro rekreační sport, ať již běh, cyklistika nebo inline bruslení. Na druhou stranu dlouhou dobu velmi konzervativní v přístupu k různým sportovním akcím a závodům. Myslím si ale, že se našemu občanskému sdružení Sportvisio podařilo Hradec rozhýbat a nyní je vidět, že se zde běhá a sportuje srdcem. Loni jsme Hradecký půlmaraton v jeho první ročníku vyprodali již měsíc před startem a letos očekáváme na 1 500 běžců, což představuje nejmasovější a největší sportovní událost regionu. Naprostým bouráním hradeckého konzervatismu bude Gladiator race. Závod plný bahna, vody a překážek. Zároveň svojí koncepcí vhodný pro každého. Zde si budou závodníci hledat to svoje „dno“. Zajímavý je třeba také Hradecký koloběh – závod pro smíšené dvojice na 20 kilometrů. Jeden běží a jeden jede na kole, vystřídat se mohou kdykoli. Skvělý trénink, super atmosféra, krásná trasa a genderově korektní (smích).

Tyhle tvoje sportovní a organizační aktivity musí ovlivňovat tvůj osobní život. Buď musíš mít přítelkyni – stejně „bláznivou“ sportovkyni, nebo hodně tolerantní partnerku a nebo seš sám. Jak to tedy je?
Jsem jeden z těch šťastlivců, pro které je práce zábavou a koníčkem současně. Na druhou stranu je skoro nemožné oddělit pracovní dobu a volný čas, vše se prolína  a překrývá. Samozřejmě tím „trpí“ i rodina. Mám velmi tolerantní partnerku a toho času 2,5 dětí a všichni jsou vtaženi do mých aktivit i sportování. Naštěstí manželka je tím filtrem, který moje extrémy rozmělňuje, aby to bylo snesitelné pro všechny. I když sedmiletý syn si již v rámci Hradeckého půlmaratonu zaběhl svoji pětku v rámci štafety.

A tebe na startu tvého půlmaratonu nesvrbí nohy? Když tam musíš být jako organizátor a nemůžeš si ho zaběhnout?
Vůbec ne. Během roku si zazávodím tolik, že jsem rád, že všechny své euforické závodní pocity můžu pár dní v roce předat i ostatním. Atmosféra v cíli Hradeckého půlmaratonu pro mě jako pořadatele patří k nejhezčím momentům celého mého života a předčí i osobní vítězství v těch nejtěžších závodech. 

Psali jsme také:

Hlava stávkuje, tělo zvládne jít dál, ví Jozef Mathes, který pokořil Beskydskou sedmičku
Dlouhé tratě mi daly i pár centimetrů přes stehna, nelíbí se Petře Staňkové
Můj první půlmaraton. Nechci myslet na to, že běžím, a tak dojde i na sex

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv Romana Šinkovského