23.05.2013
Studoval elektrotechniku, roky pracoval v České tiskové kanceláři a nakonec pomáhá zájemcům ve studiu Fitnessie dostat se do kondice, zbavit se bolesti zad nebo upravit jídelníček. Tomáš Miřátský je už téměř půl roku také mým osobním trenérem.
„Osobní trenér by měl být pro klienta po všech stránkách výhodnou investicí. Měl by umět nejen správně technicky cvičit a sestavit adekvátní a individuálně cílený tréninkový plán, ale ke klientovi by si měl najít cestu i lidsky. Měl by ho umět motivovat, být jeho průvodcem i partnerem na cestě, kterou se spolu vydali,“ popisuje Tomáš.
Vystudoval jste fakultu elektrotechniky. To má ke sportu celkem daleko. Jak se odtud člověk dostane k tomu, že začne pracovat jako trenér a výživový poradce?
Například tak, že se ožení s fitness trenérkou a majitelkou firmy, která se nabízí tyto služby (smích).
Věnoval jste se vlastně někdy tomu, co jste studoval?
Ne, nevěnoval. Zhruba v půlce studia jsem zjistil, že školu sice dodělám, ale živit se tím nechci. Bohužel souběžně s tím nepřišlo poznání, co vlastně dělat chci.
A tak jste chvíli pracoval v médiích.
Ta chvíle se nakonec protáhla na šestnáct let (smích). Přivedla mě tam moje tehdejší partnerka, která se už nemohla dívat na moje příležitostné pracovní aktivity a dala mě do rukou noviny s inzerátem na konkurz do četky (ČTK – Česká tisková kancelář, pozn. autorky). Tak jsem to zkusil.
Jde v novinářském prostředí nějak dodržovat zdravý životní styl?
Předpokládám, že to určitě lze, ale já jsem to po většinu času nedokázal.
Ke sportu jste ale asi nějaký vztah mít musel.
Sportoval jsem skoro od malička, ale maximálně na výkonnostní úrovni. Postupně pak už jen rekreačně. Měl jsem sice krátké výpadky, kdy sport šel stranou, ale většinou jsem se aspoň trochu hýbal.
Co se tyká zdravého životního stylu, tak jsem se během těch let párkrát k něčemu takovému docela blížil, ale na druhou stranu jsem v tomto směru měl také období hlubokého temna. Všechno podstatné přišlo až postupně v posledních letech.
Jaké sporty jsou vám nejbližší dnes?
Ted už mám nejradši takové ty osamělé sporty, kde se člověk může a musí spolehnout sám na sebe. Takže hlavně vysokohorská turistika, běhání a taky kolo.
Proč je vlastně dobré si k ruce vzít trenéra?
Ne vždy tomu tak je, ale osobní trenér by měl být pro klienta po všech stránkách výhodnou investicí. Měl by umět nejen správně technicky cvičit a sestavit adekvátní a individuálně cílený tréninkový plán, ale ke klientovi by si měl najít cestu i lidsky. Měl by ho umět motivovat, být jeho průvodcem i partnerem na cestě, kterou se spolu vydali. Tahle druhá rovina je snad ještě důležitější, ale také náročnější, než ta první, technická, stránka trenérské profese.
Co lze od cvičení s trenérem, respektive s vámi, očekávat?
Působím ve Fitnessii jako kondiční trenér, takže v mém případě můžou klienti očekávat, že si poměrně intenzivně zacvičí. Že spolu budeme opatrně a „bezpečně“ posouvat hranice jejich momentálních možností. Že čím déle a lépe budou cvičit, tím víc je budu otravovat s detaily. A že budu vždycky na jejich straně.
Jak často je dobré chodit cvičit s trenérem?
Optimální je frekvence třikrát týdně, ale i při dvou lekcích za týden jsou poměrně brzy vidět výsledky. Pokud je ovšem cvičení správně sestaveno. Při požadavku klienta na redukci váhy je třeba posilovací cvičení ještě alespoň dvakrát týdně vhodně doplnit aerobní aktivitou.
Ve Fitnessie se necvičí na strojích, které známe z posilovny, ale využívá se různých pomůcek jako je TRX, bosu, flowin, T-bow nebo prostě jen vlastní váha těla. V čem je takové cvičení lepší?
Nechci jeden způsob cvičení vychvalovat a druhý shazovat, každý má svoje pozitiva, mnoha lidem cvičení v posilovně vyhovuje a je to tak v pořádku. Já sám jsem svého času cvičil i na strojích, ale funkční trénink, jaký děláme ve Fitnessii, mě po všech stránkách vyhovuje více. Cvičíme s pomocí různých jednoduchých pomůcek a často jen s vahou vlastního těla a takové cvičení je pestřejší a často překvapivě náročnější. Tím, že se většinou zapojuje celé tělo, jsou i na první pohled jednoduché cviky velmi obtížné. Svaly se zde zapojují do hloubky a správně provedené cvičení je tak vhodnější i ze zdravotního hlediska. Výsledkem je, že tělo je rovnoměrně zpevněné, pružné a připravené na běžnou každodenní zátěž.
Určitě s vámi musím souhlasit – zdánlivě jednoduše vypadající cvik mě často dost potrápí. Také obdivuji, kolik máte v rukávu různých cviků a vždycky mě zaskočíte nějakou specialitkou. Kde berete inspiraci?
Snažím se, aby cvičení nebylo jednotvárné, na druhou stranu nemám rád cviky, které zavání samoúčelovostí. Nové cviky se snažím dostat z manželky, přeci jen se v oboru pohybuje mnohem déle, něco odkoukám z internetu nebo na školeních a něco mám od kolegyň a kolegů z Fitnessie. Většinu cviků, které používám, si sám rád zacvičím a často i podle sebe upravím. Nezkouším na klienty nic, co mně osobně není příjemné.
Cvičím s vámi už zhruba tři čtyři měsíce, v čem vidíte největší pokrok? Pokud tedy nějaký vidíte a já doufám, že ano...
Největší pokrok vidím v takových na první pohled nenápadných věcech. Není sporu o tom, že kondičně jste na tom výborně a občas mě až zaskočí, co všechno zvládnete. Ale velmi jste se zlepšila ve vnímání vlastního těla, ve schopnosti aktivovat jen ty potřebné svaly a ostatní naopak uvolnit, nejít do cviku po hlavě celým tělem. Toho si já osobně cením nejvíce.
Daří se plnit cíle a jít cestou, kterou jste nám na začátku vytyčil?
Já jsem si na začátku ani nerýsoval nějaké přesné cíle, tedy kromě odstranění různých bolestí pohybového aparátu. Teprve jak se postupně poznáváme, tak lépe vidím, čeho bych ve vašem případě chtěl dosáhnout. Ze začátku jsem se zaměřoval hlavně na výkon, dnes se snažím jít stále víc do hloubky. S tím souvisí paradoxně také asi můj největší neúspěch našeho společného cvičení: nepodařilo se mě vás dovést k tomu, abyste dala svému tělu prostor na odpočinek.
Já jsem zvláštní případ. Jaký typ lidí k vám chodí nejčastěji?
Asi to souvisí s takovým rodinným charakterem našeho studia, ale chodí k nám většinou lidé, kteří mají jasnou představu o tom, co chtějí a zároveň vědí, že každá pozitivní a dlouhodobá změna musí být podložena trpělivostí a tvrdou prací. Na druhou stranu vyžadují za své peníze stoprocentní individuální přístup. Většina klientů, ať už chce zhubnout, zlepšit kondici nebo odstranit nějaké bolesti pohybového aparátu, s námi cvičí dlouhodobě. Řada z nich i několik let.
Třeba mě docela trápilo pravé rameno, při běhu nebo jízdě na kole mě v něm nepříjemně píchalo a přičítám to svému věčnému sezení u počítače. Díky společnému cvičení ta bolest prakticky zmizela. Jak můžete člověku pomoci například od bolesti zad?
U nás ve Fitnessii každý klient před samotným začátkem cvičení projde fyzioterapeutickým rozborem svalů, který ukáže svalové dysbalance, přetížené či oslabené svaly. Na základě této diagnostiky je sestaveno cílené cvičení zaměřené na aktivace hlubokého stabilizačního systému a na odstranění různých dysbalancí a s nimi spojených bolestí. Využíváme při tom mimo jiné prvky z fyzioterapie či pilates. Někteří klienti například pár úvodních lekcí cvičí pod vedením fyzioterapeutky a teprve poté přejdou na kondiční cvičení. Jiní cvičí rehabilitačně po celou dobu své spolupráce s námi.
Stává se, že k vám přijde někdo, kdo má až odpor ke cvičení, nebo nikdy necvičil a musíte to překonávat? Jde to vůbec?
Přicházejí k nám různí lidé a nesou si s sebou různé zkušenosti, pocity nebo stereotypy. Většinou je na nich cítit nejistota a obezřetnost. Klíčem ke všemu je důvěra. Mezi trenérem a klientem je v určitém směru hodně blízký vztah a u nás ve Fitnessii to platí dvojnásob, studio je malé a často jsem tam s klientem sám. Bez důvěry by to nefungovalo.
Psali jsme také:
Ze čtyř kilometrů na deset. Cvičení s trenérem má přínosy, chystám se laktátovou křivku
Cvičení s trenérem: přidáváme na intenzitě, zařadili jsme kruhový trénink
Cvičení s trenérem: zdánlivě jednoduché cviky jsou ty nejtěžší
Cvičení s trenérem: začínáme diagnostikou a měřením
Cvičení s pomůckami 2: už jste vyzkoušeli T-bow či bosu?
Udělejte ze cvičení zábavu, zapojte pomůcky
Odbornice: Vhodným cvičením lze zatížení kloubů a zad snížit
Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv Tomáše Miřátského