AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Praha je metropolí nejen republiky, ale také AVL. Posuďte sami. Čítá celkově 212 týmů v deseti ligách, což je téměř polovina všech týmů a účastníků v celé republice. Turnaje se hrají současně na pěti kurtech a jedou od poloviny října v podstatě bez přerušení až do prvních jarních dní. Inu, můžeme s tím nesouhlasit, nemusí se nám to líbit, ale Praha je prostě centrálou. Do finále také vysílá hned šest zástupců + obhájce.

Letošní sezóna je pro Prahu tak trochu epochou, kdy zasloužilé týmy začínají ztrácet otáčky a nahrazují je mladší modely, které se před pár lety pohybovaly někde na hraně druhé a třetí ligy. A právě to může být zpráva zajímavá pro celou AVL komunitu, neboť pražské týmy válcují republiku. Nové tváře pražského volejbalu však s republikovou konkurencí nemají zkušenosti, což může pomoci týmům odjinud v celostátním finále.

Praha nekraluje jen kvantitativně, ale rovněž kvalitativně. Řada vítězů celostátního finále pochází právě z Prahy a tento trend s přibývajícími roky spíše sílí, než chabne. Prvním pražským vítězem celostátního finále se stal už v sezóně 1999/2000 tým Smeč.loxia, na které o tři sezóny později navázal Egidas. Dalších pět sezón pak triumfy putovaly na periferie, než pohár do Prahy vrátila Exloxia a pak už začíná velká pražská jízda – 2009/10 Kornouti, 2011/12 Nejde to!, o rok později Slušnej oddíl, sezónu 2013/14 ovládli opět Nejde to! a stejný tým loni triumf obhájil. Z posledních sedmi vítězů AVL jich tak bylo šest rekrutováno z řad pražské AVL a sedmý tým, ústečtí Brzdaři, má s Prahou také mnoho společného, konkrétně tři hráče reprezentující jinak v Praze barvy Nejde to.  

Z výše popsaného jasně vyplývá, že má-li poslední pětiletka AVL nějakého jasného hegemona, je jím Nejde to! Tomu se samozřejmě značně daří nejen na republikové scéně, ale sbírá úspěchy i v Praze, kde od svého postupu mezi elitu vydřel dvě vítězství a jednu třetí příčku. Nejde to také v těžkých chvílích mohli spoléhat na vskutku exkluzivní posily – bývalé olympioniky Michala Palinka a Lenku Háječkovou. 

I letošní sezóna vychází zatím nejlépe pro Nejde to!, byť jejich náskok je velmi těsný a velkou roli v jeho velikosti hraje také nevyrovnaný počet odehraných zápasů. Nejde to v deseti hraných utkáních ani jednou neprohráli, a ačkoliv se pustili hned do tří tie-breakových dobrodružství, všechny je dovedli do vítězného konce. Nesbírali tak 27 bodů.

Na druhém místě se drží poněkud překvapivě nováček Notorola, který ještě předloni působil jen ve třetí lize. Notorola se ovšem dostala do ligy druhé, v té přes baráž do ligy první a zde překvapuje, vždyť mít po třinácti zápasech 35 bodů už nemůže být náhoda. Stejně tak i forma v novém roce se zdá být bezvadná, čtyři zápasy, dvanáct bodů, to pak opravdu není co řešit.

Rovněž třetí Brutální krása není nějakým veteránem nejvyšší soutěže, působí zde teprve druhý rok a dlouhodobě spadala spíš někam na pomezí druhé a třetí ligy. Po loňském osmém místu se ale zdá se blýská na lepší časy a tým má dobrou pozici pro to, aby vůbec poprvé zaexhiboval v pražském finále. Aktuálně si tým připsal z deseti zápasů dvaadvacet bodů a jistě by byl veselejší, kdyby se nepouštěl do tie-breaků se soupeři ze dna tabulky.

Čtvrtou pozici drží Slušnej oddíl, tým přece jen již dříve narozených s bohatou tradicí jak v rámci pražské AVL, tak i co do úspěšných vystoupení na republikových finále, aktuálně obhajuje národní stříbro mezi amatérskými týmy….a v neposlední řadě je také obhájcem titulu pražské soutěže. Letos to není úplně lambáda, po třinácti zápasech asi Slušnej oddíl čekal více než 27 bodů, ale letos často vypadává z konceptu v duelech s týmy ze suterénu. Na finále to však zatím je rozjeté dobře a tam se uvidí více.

Aktuálně pátý je Ibalgin 40 a za ním je zařazený hojný zástup týmů s úspěšností mezi padesáti a šedesáti procenty, které se mohou v případě obzvlášť vydařeného odpoledne prosmýknout do první pětky.

Že život není věčný a že po každém hodokvasu přichází bolest břicha, dokazují příběhy prvních vítězů celostátní AVL v Praze. ExLoxia, vítěz AVL z roku 2009 a pražský vicemistr ještě ze sezóny 2012/13, se loni bil o setrvání v první lize v baráži a aktuálně je šestnáctý. Navlas stejně na tom jsou také Kornouti, vítězové celostátního finále z roku 2010. Ti hráli v letech 2007  - 2012 vždy pražské finále, ale od té doby je přece jen dohání věk a jejich starosti v této sezóně budou spíše sestupové, byť dokázali uhrát set s Nejde to!

K oběma výše zmíněným týmům se pak váží vazby na ty nejvyšší představitele AVL. Za Kornouty hraje principál celého AVL cirkusu Saša Mráz a stejně tak i jeho manželka. Její sestra pak reprezentuje ExLoxii, takže letošní boj o záchranu má dopady skutečně široké a může mít nepředvídatelné dopady ;-)

Zatím nejblíže přímému sestupu je trojice týmů Sebranka, B69 a prorocky nazvaný Debakl.

V ostatních pražských soutěžích je poměrně hemživo a nikde nelze říci, že by bylo dobojováno a soutěže měly svého jasného hegemona. Jedinou výjimkou je devátá, tedy druhá nejnižší soutěž, kde si velmi výsadní postavení drží tým Suicide Squad, jenž po deseti zápasech stále ještě nepoznal pocit ze ztráty bodu. Suicide Squad mohou být snad jednou velkou tváří AVL, neboť sdružuje hráče vesměs kolem dvaceti let, kteří na přípravném turnaji překvapili druhým místem, ale do první ligy má tým zatím přece jen trochu daleko.