AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Dokázali minulý týden zvrátit i desetibodovou převahu soupeře a všechna utkání vyhráli. „Atmosféra i nálada v týmu byly perfektní,“ vyzdvihuje důležitost psychiky na hřišti Karel Žďárský, kapitán Sebranky z Hradce Králové.

Všechny čtyři zápasy jste naposledy hráli dost vyrovnaně, svědčí to o tom, že celá 2. liga je dost vyrovnaná?
Ve 2. lize opravdu není špatných týmů. Již několik let existuje i 3. liga,ze které se musí týmy do druhé ligy probojovat. A to je záruka kvality. Ta sobota byla zvlášť vydařená, po delší době hned čtyři vítězství! Vedle na kurtu navíc hrála moje dcera Tereza za Slávistický Juniorky a porazily Náchod 3:0 a 3:1. Takže nádherná volejbalová sobota.

Opravdu jste kolikrát měli namále. Soupeř dokázal v jednom setu dát třeba i 22, 23, 24 bodů. Vy jste vyhráli. Umíte hrát koncovky?
Byly to krásné adrenalinové zápasy. V jednom ze setů jsme prohrávali už o deset bodů, ale přesto jsme se vybičovali a zápas nakonec vyhráli.

Díky čemu se to povedlo?
Atmosféra i nálada v týmu byly perfektní. Je to opravdu moc důležitý. Hecovali jsme se a povzbuzovali. Když na nás padne depka, jsme schopni prohrát s každým. Celý tým držel pohromadě a naše opora Honza byl neomylný.

Co je v takové chvíli nejdůležitější, aby se povedlo zápas dotáhnout do zdárného konce?
Udržet se v tempu a pohybu. Hlavně my starší. Nehledat chyby v druhých. Když začne kolotoč výčitek „Dej tu náhru líp – copak se dá z tak mizernýho příjmu nahrát“, tak se tým rozloží – no ale udržte nervy na uzdě?!

I ty jako kapitán tým v takových chvílích hecuješ a podporuješ?
Samozřejmě se snažím. Tuto sobotu mě bolely nejvíc ruce od tleskání, a hlasivky, jak jsem se snažil ostatní povzbuzovat.

Přesto jste i dost bodů ve hře ztratili. Nebyly vaše chyby zbytečné? Kazili jste sami nebo vám nějaký tým dělal vysloveně větší problémy?
Týmy jsou vyrovnané, opravdu často rozhoduje, co si zkazíme sami. Takže jsme kazili o trochu míň než soupeři. Opravdu všichni podali dobrý výkon.

Připravovali jste se nějak na váš první hrací den? Nebo to bylo po dlouhé době zase společné hraní?
Hrajeme už léta dvakrát týdně. Ale na tuto sobotu jsme se těšili. Jsme po roce opět v plné sestavě. Loňskou sezónu jsme museli odehrát bez Honzy a Péti, kteří byli na Novém Zélandu. Honza, i když má volejbal jako bokovku, je to hlavně tenista, tak je vynikající a s Péťou jsou sehraný. Když jdou na rychlíka, tak se jen kochám. No a pak mi „vynadaj, že nevykrejvám pole..“ (smích). Loňská sezóna bez nich byla hrůza – pořád jsme prohrávali a prohrávali... O to víc nás těší tenhle perfektní vstup do dalšího ročníku AVL – plný bodový zisk, všechny čtyři zápasy jsme vyhráli 2:0.

Chcete v podobném tempu pokračovat?
Máme chuť i elán, budeme bojovat! Ale hlavně je to nádherný aktivní odpočinek, výborný lidi v týmu i v ostatních družstvech.

V jaké sestavě chodíte na turnaje, máte hráče na střídání?
Nestřídáme a účast na turnajích je zatím stoprocentní. Bereme to zodpovědně, ale hlavně nás to baví. Na tu sobotu si rezervujeme čas, kterého je málo a tak by ani nebylo fér to pak prosedět na střídačce.

Ty máš celý chod týmu jako kapitán pod palcem. Není to trochu nevděčná role?
Jo, někdy je to těžký.  Nedá se vyhovět každýmu a na kurt se přenášejí i  rodinný věci. Samozřejmě hrajeme pro zábavu, ale soutěživosti máme taky dost. To skloubit dohromady není vždy úplně jednoduchý. Ale hlavně jsme kamarádi, pořádáme společně i mnoho jiných akcí – sportovních a společenských. Moje žena Renča je neúnavný organizátor. V podstatě máme víkendy obsazený minimálně na půl roku dopředu.  

Ve třetí lize byl o předešlém víkendu nejúspěšnějším týmem manšaft, kde hraje váš syn Tomáš. Proč nehrajete spolu?
Mají svůj mladý tým a jsou čím dál lepší. Rummicup je to takový náš „B“ tým, hrají tam naši kamarádi a Tom, syn Renči. Už dlouho se snaží o postup do 2. ligy a snad se jim to letos podaří, pak bychom se mohli utkat i proti sobě. Letos začali opravdu dobře.

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv Sebranky