AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Byli zvyklí obývat vrchní příčky tabulky hradecké první ligy, loni se však Salesiáni Pardubice propadli až na čtrnácté místo. „Bohužel jsme se moc nescházeli, pak jsme jeli na turnaj v sestavě tři kluci, tři holky a navíc s mým bráchou, který volejbal skoro nehraje, a tím jsme přišli o hodně bodů,“ vysvětluje kapitán týmu Milan Prášek. Letos družstvo změnilo název, vystupuje jako Šmoulové Pardubice a do čela tabulky Mizuno Amatérské volejbalové ligy v Hradci Králové hlásí comeback.

V sobotu bude hala Slavie hostit právě utkání nejvyšší soutěže. Polepší si díky nim Šmoulové ze svého aktuálního třetího místa?

Přestože momentálně patříte k tahounům soutěže, v rámci Slevomat Borců víkendu, kdy tým zpravidla vyhraje všechna utkání turnaje, o vás ještě slyšet nebylo.
Myslím, že slyšet nás poměrně je a soupeři si nás díky originálním pokřikům určitě pamatují. Nicméně celkově nejsme nikterak výrazný tým, který by měl velké osobnosti budící u soupeřů respekt.

Ještě nikdy se vám nepovedlo si z turnaje odnést plný počet bodů?
Mám pocit, že plný počet bodů jsme, ještě nikdy nenasbírali. Párkrát nám k tomu moc nechybělo, ale pokles soustředění nás o to vždy připraví. Když si tak zavzpomínám, kolikrát jsme žehrali na to, že by stačilo zahrát jako na tréninku, popřípadě že by nám na porážku soupeře stačil standardní výkon, ale někdy to prostě nejde.

Dalším důvodem je vyrovnanost týmů, jejich kvalita v AVL je čím dál tím vyšší. Přichází nový a lepší hráči, někdy dokonce celé týmy, kteří mají na to hrát v TOP 5.

Před nadcházejícím turnajem si ovšem stojíte na třetím místě. Je to pro tebe jako pro kapitána po loňském neúspěchu uspokojivé?
Spokojený je slabé slovo. I když to mohlo být lepší, párkrát jsme ztratili, kde jsme neměli. Ještě nás navíc čeká hodně těžkých soupeřů, takže třetí pozici bude těžké udržet.

Před sebou máte více než polovinu zápasů.
Mým velkým přáním je dostat se do první pětky. Především kvůli výborné hře na finálovém turnaji. Pak bych se letos strašně rád dostal na celostátním finále, jelikož je to na dlouhou dobu možná moje poslední šance. Nevím totiž, jak bude vypadat příští sezóna, na kterou mám šanci jít si zahrát KP1, což bych pravděpodobně upřednostnil před AVL. Navíc celostátko je letos zase v Hradci Králové, takže domácí prostředí by hrálo pro nás.

S Kodakem, který je v tabulce před vámi, jste už hráli a neztratili jediný bod. Věříte si podobně na v tabulce první Mečbol?
Na Mečbol si věříme vždycky. Známe dobře jejich přednosti i slabiny. Na vzájemné zápasy se vždycky moc těším, jelikož jsou hodně vyhecované a všichni ten zápas dost prožívají. Myslím, že pro nás je to nejdůležitější zápas sezóny. Samozřejmě Mečbol má dvě silné individuality Jirku Svobodu a Michala Michajlce, kteří jsou schopni táhnout celý tým a velice těžko se na síti brání.

Problém byste mohli mít také s Dorotkou Máchalovou. Je těsně za vámi a letos sbírá jeden triumf za druhým. Kdyby se jí nedotkla kontumace, dost možná by byla i v čele tabulky.
Dorotka je pro mě jasným favoritem na vítězství v celé AVL. Vysocí a schopní hráči navíc sehraní se svými nahrávačkami.

Těšíme se ale i na 13, Semtamáky a Švédskou 6, za tu řadu let máme v AVL poměrně dobrý přehled.

Na co se chcete v těchto zápasech nejvíc spoléhat?
Dřív jsme hodně těžili z dobré sehranosti na síti, hře v poli a dobrému servisu. V současnosti jsme především díky trojici Jakub, Radek a Machus posílili na bloku, který jsem nikdy moc neměli. Naše nahrávačky Eliška, Verunka a Martina by rovněž snesly velice přísná kritéria, co se týká kvality nahrávky. Verča navíc přidává velice nebezpečný servis. Na servisu tlačí i Mára, Já a Machus. Hru v poli zajišťuju především já, Mára a Lukáš, který se bude nově objevovat na pozici libera. Dost možná naší nejsilnější stránkou je pohoda v týmu.

Vaším největším úspěchem za dlouholeté působení je druhé místo na celostátním finále. Už jsi nastínil, že byste se tam ještě letos rádi podívali.
Doufáme, že se nám to podaří, ale bude to velice obtížné. Nicméně vyjma minulé sezóny řadu let hrajeme mezi nejlepšími pěti, tak snad i letos potvrdíme svoje kvality.

Druhé místo v celostátním finále je jednoznačně největší úspěch, vždyť jsme prohráli ve finále v tiebreaku s Výškovými pracemi. Přičemž na tomto turnaji nám chyběli dokonce 3 hráči základní sestavy – Zbyněk Bartoš, Martina a Michal Markovi. První set jsme vyhráli a asi jsme to všichni měli už v hlavě a začali jsme kupit chybky. Navíc soupeři měli mezi sebou dva hráče přes 2 metry a u nás nikdo neměl přes 186 cm. Ten zápas jsem si v životě vybavil ještě mnohokrát a zastekl si nad svými chybami.

Na celostátním jsme pak byli asi ještě jednou nebo dvakrát a moc dobře se nám nevedlo.

Příliš vám nevyšel ani letošní přípravný turnaj, desáté místo, co se stalo?
To je taková naše klasika, že důležitý zápas, tady asi čtvrtfinále, prohrajeme. Navíc jsme nebyly zrovna v optimální sestavě. Chuť jsme si ovšem spravili teď na vánočním turnaji, kdy jsme prohráli až v tiebreaku ve finále nad týmem 3xSmrt z Brna. V tom týmu působí dva naši bývalý spoluhráči Seipy a Maki, takže když už měl někdo vyhrát, tak jsme rádi, že to jsou alespoň oni. My se můžeme vymluvit, že jsme hráli tři zápasy v řadě a že nám došly síly. To však nic nemění na faktu, že Smrťáci jsou výborně sehraní, hodně dochází na dvojblok a k tomu hrají obětavě v poli. Jsou to borci.

AVLku hrajete už od jejího začátku, dokonce jezdíte až z Pardubic, změnil se v průběhu let nějak kádr?
Kádr se mění skoro každou sezónu. Musím ale zmínit pár hráčů, kteří tu jsou od začátku: Michal a Martina Markovi, já a Lukáš Kúr. Už to bude pěkná řada let, co nám nahrává Eliška Adamcová. Pár let s námi hraje moje přítelkyně Verunka Šlégrová a Petr Mach. Na tuto sezónu jsme nabrali na výšce a tedy silnému bloku díky Kubovi Jelínkoj a Radkoj Labuťoj.

Jaká byla vaše cesta soutěží?
Skoro celou dobu co AVL hrajeme, tak naše výkonnost roste a roste a posledních cca 7 let hrajeme vršek AVL v HK, ale na vrchol jsme nikdy nevystoupili. Minulou sezónu jsme se bohužel moc nescházeli a pak jsme jeli na turnaj 3+3 navíc s mým bráchou, který volejbal skoro nehraje a tím jsme přišli o hodně bodů.

Kde to všechno začalo?
Všechno to začalo na Salesiánském středisku mládeže v Pardubicích, kam chodila úvodní sestava trénovat. To nám vlastně vydrželo až dodnes. Hrajeme docela dost jiných turnajů, ale skoro vždy se sestava různě mění.

Odtud tedy Salesiáni Pardubice. Proč jste letos přesedlali na Šmouly?
Název jsme letos měnili a je odvozen od našich zcela unikátních pokřiků šmoulí smeč, šmoulí blok a soupeři oblíbený - šmoulí dáreček atd. Tyto pokřiky jsme prapůvodně vymýšlel já a Zbynďa, který s námi již nehraje, ale na turnaji se občas sejdeme a rádi zašmoulujeme. Soupeře to docela deptá a nám zvyšuje náladu a team spirit.

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv týmu