Nikdy si s námi volejbal nezahraje. Pomozme mu zkvalitnit život díky sbírce Pinkáme pro

28.05.2013

Jedenatřicetiletý Honza Serbus je drobný, na první pohled soběstačný chlapík, kterému při chůzi pomáhá „pouze“ jedna berle. Zdání však klame. Honza si dokáže kdykoli, a to vždy naprosto nečekaně, pouhým špatným pohybem nebo pádem, přivodit komplikovanou a velmi obtížně se hojící zlomeninu. Ve dvanácti letech mu byla diagnostikována zákeřná lámavost kostí.

„Pokud má jakýkoli tvor schopnost věřit a vytrvat, je mu odměnou poskytnuta silná vůle, jejíž devizou je i návrat lepších časů,” říká Honza, který je velkým sportovním fanouškem. Volejbal, a ani jiný sport, si s námi bohužel nikdy zahraje.

Pomozme mu alespoň zkvalitnit jeho dosavadní život tím, že přispějeme na výcvik asistenčního psa Julky.

Z iniciativy hráček a hráčů české volejbalové reprezentace vznikl nový charitativní projekt Pinkáme pro, který chce jako prvnímu pomoci právě Honzovi.

„Touto pilotní veřejnou sbírkou bychom rádi odstartovali tradici dobročinné aktivity celého českého volejbalového hnutí a začali pravidelně pomáhat těm, co s námi pinkat nemůžou. Bylo by skvělé, kdyby si všichni aktivní i pasivní příznivci volejbalu a sportu obecně vzali tento projekt za svůj,” říká volejbalová reprezentantka Kristýna Pastulová, která přišla s nápadem pomáhat.

Charitativní sbírka oficiálně odstartovala v rámci galavečera při příležitosti vyhlašování nejlepších volejbalistů sezóny 2012/2013, jen za ten večer vybrali hráči a hráčky a účastníci akce 70 tisíc korun, které hned Honzovi předali. Cílem nadcházející sezóny je shromáždit na 211 tisíc korun.

První úraz, těžkou vřetenovou zlomeninu, si Honza způsobil v šesti letech. Další čtyři roky protrpěl bezvýsledným narovnáváním, šroubováním a znovulámáním kosti, která nikdy zcela nesrostla. Od té doby následovalo jen těžko uvěřitelných patnáct zlomenin stehenní kosti, dvacet zlomenin dalších menších kostí, zlomenina a dislokace obou kolen a lokte, natržené svaly a šlachy, opakovaně zlomená žebra. Jde jen stěží pochopit, jak si člověk s takovým osudem dokáže nenechat zlomit i duši a zachovat životní optimismus.

„Honza se už vyjádřil, že se touží stát malým, ale o to větším maskotem českých volejbalových reprezentantek,“ dodává Kristýna.

I přes Honzova neutuchajícího sportovního ducha a neustále usměvavou tvář ho však čas od času stále ještě dohánějí pocity zmaru a životní apatie. Profesionálního psího společníka tedy Honza nepotřebuje pouze z důvodu nezbytné asistence při běžných, každodenních činnostech, ale i pro udržení dobrého psychického stavu.

Obdivuhodný je i příběh psí slečny Julky. Coby šestiměsíční štěně byla, spolu se svou sestrou, doslova za minutu dvanáct zachráněna před utracením z karanténní stanice na Slovensku. Díky péči pracovníků neziskové organizace Helppes – Centrum výcviku psů pro postižené dostaly obě fenky nový domov a absolvovaly intenzivní a finančně značně náročný výcvik, aby mohly pomáhat těm, kteří je málem připravili o život. Kvůli otřesným podmínkám, ve kterých trávila prvních šest měsíců svého života, má Julka velice subtilní tělesnou konstituci. Díky ní se však hodí právě pro Honzu, kterému by mohutnější psí společník mohl lehce přivodit úraz. Dá se tedy bez nadsázky říct, že Honza i Julka jsou dvě navzájem zachráněné dobré duše.