AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Jihostroj si libuje v dramatických koncovkách. Tak by klidně mohl vypadat titulek libovolného sportovního serveru. Jen byste se možná podivili nad jeho obsahem. Extraligový mistr z Českých Budějovic svá utkání končí přesvědčivěji. Jenže i AVLka má svůj Jihostroj. A ten pražský, s přízviskem Radslav, si v dlouhých setech, kdy rozhodují těsné míče, zdá se, opravdu libuje. Třeba s Bubu Teamem se dokázal přetahovat o balon až do stavu 32:34, vzájemný tie-break zas končil za stavu 16:18.

Není to jediné specifikum nováčka sedmé ligy, ačkoliv papírovým kapitánem je Kuba Zika (snímek vlevo), na hřišti má hlavní slovo začínající trenér plážového volejbalu Jonáš Pešek (snímek vpravo).

Máte odehráno devět zápasů a z toho polovina má nějak atypicky skončený set. Navíc většinou ve váš neprospěch. Neumíte hrát koncovky?
Jonáš: Myslím, že jen o koncovkách to není. Tedy měli jsme tam setboly při našem příjmu, to ano, ale neni to jen naše neschopnost. Ty koncovky byly velice smolné - těsné outy, nesmyslná rozhodnutí rozhočích,... Snad se nám v následujících turnajích podobné věci vyhnou. Ale jde také o to, že v průběhu celého setu si neodpustíme naprosté výpadky.
Kuba: Souhlasím, prostě jsme měli trošku víc smůly a udělali jsme sem tam chybu ve špatnou chvíli. Zápasy jsou často dost vyrovnané, takže stačí málo – například sporný out.

Na druhou stranu, jak se povede takto vyhrocený zápas vyhrát?
Kuba: Vyhrát o 10 bodů přece umí každý blb, my si to rádi děláme napínavý.

Ještě jsem si všimla jedné věci: se slabšími týmy se umíte trápit, a pak manšaftu, který vede tabulku, chybí jeden bod, a ten jste mu sebrali právě vy. Hraje se vám tedy lépe s těžšími soupěři?
Jonáš: V našem případě jsme soupeři hlavně sami sobě. Jednoduše máme na to porazit kohokoliv v naší lize.
Kuba: Jsme jako Robin Hood – dobrým týmům bereme sety a slabým nějaké darujeme. Nemůžeme si pomoct, prostě cítíme neodolatelnou potřebu bojovat za spravedlnost a rovnost.

Některé týmy se s vámi bojí hrát, protože vidí asociaci s extraligovým Jihostrojem České Budějovice. Využili jste „Jihostroje“ právě kvůli Budějovicům nebo je za tím něco jiného?
Kuba: Kdo je sakra Jihostroj České Budějovice?

Cítíte nějakou podobnost?
Kuba: Ať je to kdokoliv, určitě jsme lepší :P

A proč ta Radslav?
Jonáš: Jsme Jihostroj Radslav, jelikož tři členi našeho týmu, včetně mě, mají v této osadě u Lipenské nádrže chatu a téměř všichni z týmu tam každé léto jezdíme. No a jelikož je to v jižních Čechách, tak už je pak druhá část názvu nasnadě.

Na hřišti se může zdát, že tou vůdčí osobností, spíš než kapitán Kuba, je Jonáš. Je to tak?
Kuba: Je pravda že na hřišti to tak vypadá a docela nám to funguje.
Jonáš: Když vidím, že něco nefunguje, snažím se tým občas organizovat. Také mě dokáže naštvat očividná nespravedlnost. Je to už holt má přirozenost. Jiný u hry být asi ani neumím.

Jak máte tedy rozděleny role? Kuba jako kapitán manažersky a Jonáš co se týče organizace na hřišti?
Kuba: Asi tak nějak to máme. Já mám na starosti týmové sponzory, fanclub, prodej upomínkových předmětů, charitativní činnosti, PR, HR, mezinárodní vztahy, finanční oddělení, kulturní činnost, vydávání tiskovin, environmentální a genderové otázky, zdravou výživu, vzdělávací činnost a politickou reprezentaci našeho týmu. Jonáš se stará o ostatní kraviny…

Je Jonáš nejzkušenějším volejbalistou z vašeho týmu? Jakou má Jihostroj Radslav historii?
Kuba: Začali jsme loni jako nový tým v 8. lize. Skládali jsme se tak trošku během celé minulé sezony, teď máme snad konečně dobrou stabilní sestavu. Větší část z nás začala s volejbalem jako samouci, včetně mě s Jonášem, máme ale pár lidí co za sebou mají soutěžní kariéru a dožívají s námi svůj volejbalový důchod.

Nicméně Jonáš se teď věnuje spíš beachi. Nedělají ti ty věčné přechody mezi halou a pískem problém?
Jonáš: Vzhledem k mému somatotypu je pro mě spíš zajímavější beach, jelikož tam se lépe uplatní rychlost a mrštnost. Takže asi teď dávám přednost beachi. A problém mi to samozřejmě dělá, ale asi takový, jako každému kdo tyto sporty střídá. Myslím, že z řad AVLky je těch lidí spousta a určitě vědí o čem mluvím. Obecně, když přijdu z beache, tak balóny trefuju u ucha, jelikož vyskočím výš, než čekám a na beachi pak naopak. Ale tím, jak to poslední dobou střídám často, mi už vždycky stačí jen pár útoků na převyknutí.

Dokonce trénuješ v Beachklubu Pankrác. Kde se vzala ta ambice?
Jonáš: Dostal jsem nabídku. A taky kvůli tomu, že jsem trénoval šestky. Obecně si myslím, že jsem mnohem lepší trenér než hráč. Hodně nad hrou přemýšlím a umím ji pozorovat a vidět chyby. Víc trenér nepotřebuje. Když jsem na jaře v Beachklubu začínal, tak Pavel Krč musel na týden do zahraničí a já za něj celý týden suploval. Pak se lidí asi zeptal, jak se jim to líbilo. Mohu jen doufat, a odhadovat z toho, že trénuju i nadále, že byli spokojeni :)

Chceš se beachi věnovat na top úrovni?
Jonáš: No uvidím. Zatím se nějak nahoru netlačím, hraju s Kubou, se kterým si rozumíme hlavně jako kamarádi a hrát s ním je pro mě pohoda. Ale nikde spolu netrénujeme a hlavně jsem oba na top úroveň jako dvojice poněkud menšího vzrůstu. Taky výkonnostně bych se musel zlepšit. Zatím se chystáme na zimní ligu, tak uvidíme. A jelikož jsme nehráli  kvaldu, tak začneme hezky od spoda.

To bys pak AVLku, respektive Jihostroj, opustil??
Jonáš: V AVLce mohu být i když bych hrál beach sebelíp a sebevíc.

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv AVL