AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Zrovna si procházela životním hledáním sama sebe a toho, co chce dál dělat. Stávající práce jí přestala naplňovat štěstím a k tomu si pořídila nový byt, jehož zařizování, místo toho, aby ji přinášelo radost, spíš ji stresovalo. Co by jiného položilo, byl pro Martinu Pištělákovou obrovský impuls k tomu, aby rozjela vlastní projekt. Pod značkou Martina Design sama začala ostatním radit se změnou interiéru. „Jsem člověk, který občas riskuje. Ovšem s vidinou splněných snů, než bojácným přístupem, a tak jsem si řekla, že do toho praštím a zkusím to,“ říká odvážně osmadvacetiletá Martina, která v Praze hraje 2. ligu AVL s týmem Orion.

„Celé to začalo tím, že jsem si koupila nový byt s vidinou, že ho chci zabydlet a spolupracovat s profesionálem. Prvně jsem začala s designérkou, ale nebyla jsem s jejím přístupem a řešením zásadně spokojená. Při spolupráci s architektkou jsem pak sice měla skvěle řešený půdorys, ale v celém projektu mi chyběla pomocná ruka,“ začíná své vyprávění Martina. V tu dobu doslova šílela z toho, co má dělat a řešit dřív.

Do toho jí vytrestali prvotně najatí stavebníci, kteří, přestože byli doporučeni od známých, ji okradli o peníze i o odvedenou práci. Najít si nové, čestnější, stálo Martinu nejen čas a síly, ale i další peníze navíc. Rozpočet se krátil, a tak nakonec musela od hodně věcí v interiéru ustoupit.

Martinu to však nakoplo. „Když to celé „šťastně“ skončilo, najednou jsem zjistila, kolik toho vím a že si vlastně neumím představit, že bych tento svět opustila,“ podotýká. „Navíc mě děsily podobně špatné zkušenosti jiných lidí a přístup některých řemeslníků a řekla jsem si, že to přece musí jít dělat správně. Jinak a dostupně pro normální lidi, žádné honosné interiéry za statisíce až miliony, a že ani odměna pro mě nemusí být nedosažitelná,“ dodává.

V její prospěch hrály i bohaté zkušenosti z předchozího zaměstnání, z podnikání, produkce a reklamy, které tu mohla zúročit. Začala se pídit po školách a vzdělání a vrhla se na samostudium, učila se kreslit, ptala se řemeslníků, firem. „Na architekturu už je v mém věku pozdě, ale aktuálně pořád studuji rekvalifikační školu, obor interiérový design,“ doplňuje Martina.

Odtud byl jen krok k Martina Designu (video). 

„Ještě než ale tato značka vznikla, zkusila jsem si dva projekty pro mé známé. Zadarmo. Chtěla jsem zjistit, jestli na to svými schopnostmi opravdu mám.“ pokračuje nadějná designérka, v té době ještě na dvou židlích. „Bylo to pro mě hodně šílené období, ale jít cestou splněného snu stálo za to. Po skončení těch dvou projektů jsem najednou za sebou měla dvě skvělé spolupráce, kdy všechno klaplo a kde jsem se snažila odevzdat maximální přístup, který jsem tehdy u profesionálů hledala já. Když jsem pak prostory viděla, k tomu nadšení majitelů a svoji odvedenou práci, řekla jsem si, že do toho praštím, že to půjde a že na to snad mám,“ směje se dnes. 

Svým klientům radí se zařízením bytu, především se ale zaměřuje na realizaci celého bydlení: změnu interiéru a celkový průběh a zastřešení projektu, což zahrnuje domluvu s řemeslníky, objednání zboží, logistiku, dohled na stavbě a další. 

Pokud si to prostor a zakázka žádá, což nastane téměř vždy, navrhne Martina i samotné vybavení. „Spousta věcí se dá kusově koupit, ale není nad originální prvek, či sestavu, která zásadně podtrhne výsledný efekt a navíc je ušitá na míru potřebám klienta,“ vysvětluje odvážná volejbalistka.

Ve své nové práci se našla. 

„Nejvíc mě baví, jak se musím a budu pořád učit – hlavně počítání a technické kreslení. Baví mě ta výzva a překonávání sama sebe, které prožívám při každém projektu. Baví mě i některé momenty a spolupráce se zákazníky klienty, kdy klient třeba nechápe moji „skvělou“ myšlenku a nesouhlasí s ní a já zas třeba úplně hned nepřijímám tu jeho. Pak když to ale vymyslíme spolu, máme super pocit a začneme se tomu smát. Jsou v tom neskutečné emoce a pokora, což já potřebuji,“ vyjmenovává s nadšením.

Nejsilněji na ni pak působí moment, kdy projekt skončí a klient se kochá novým prostorem, který spolu vytvořili. „Cítit vděk někoho jiného je pro mě velké zadostiučinění. Je však nutné dodat, že jde o velkou spolupráci mě a klientů. Nikdy to není jen o mně a mých nápadech, nýbrž právě o tom, hledat společné cesty a výsledek takový, aby mým klientům bylo v navržených prostorech dobře,“ uzavírá zakladatelka Martina Designu.

Martina v AVLce

Podobně jako k nové práci, přišla Martina Pištěláková před dvěma lety i do AVL. Úplnou náhodou.

„Bylo to díky firemní akci, kde jsem hrála beach za svoji firmu s kolegy a hráli jsme proti dnes mému spoluhráči v AVL. Hrál již delší dobu za Orion a hledali druhou nahrávačku,“ vzpomíná Martina.

Do šestnácti let hrála volejbal profesionálně, pak s ním skončila a moc možností hrát alespoň amatérsky neměla. Proto po nabídce s velkou radostí skočila a dnes je již   plnohodnotným členem Orion Praha.

„Loňský rok jsme měli velmi úspěšný, dokonce jsme v závěru měli možnost hrát baráž do první ligy, ale shoda špatných okolností v našem týmu nám v tom zabránila. Letos tedy dál působíme ve dvojce, ale bohužel se nám zásadně zranili oba blokaři a máme velký problém sejít se v plnohodnotné šestici. A výsledky odehraných zápasů tomu odpovídají,“ popisuje nahrávačka druhé ligy AVL v Praze.

„Osobně věřím, že si to pro tento rok vybereme a ten příští budeme všichni zdraví a bude to pro nás lepší sezóna. Orion Praha má velkou tradici a jsem pyšná, že mohu působit v tomto týmu. Navíc volejbal opravdu miluji a jsem štastná, že se mu mohu věnovat a ráda bych touto cestou vzdala holt vám, vedení AVL, hlavně Sašovi, že tenkrát AVL založil! Díky moc!!,“ uzavírá Martina. 

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv Martiny Pištělákové