AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Patří k těm mladším účastníkům AVL, na druhou stranu mají výhodu, že si prošli skvělou volejbalovou průpravou - volejbalovou školou. Ta naučila Filipa Foglara nejen dobré technice, především si tu našel spoustu dobrých kamarádů, které pak draftoval do AVL a týmu VOSK. Družstvo je tentokrát vedle kolegů z pražské šesté ligy Mezru Slevomat Borcem víkendu. Povedlo se mu bez ztráty bodu vyhrát čtyři utkání - nad Be Happy, Lemrouši, Lotrandem a ÚVN. Nad zkušenějšími soupeři. „S psychikou se vyrovnáváme čím dál lépe, ztráta sebedůvěry našich klíčových hráčů po jednom neúspěšném smeči je stále výjimečnější,“ říká třiadvacetiletý kapitán VOSKu Filip Foglar.

Jste hodně mladý tým, jak se vám hraje proti starším týmům?
Tady se vždycky ukáže, a je to zajímavé, jak je hrozně důležitá psychika. Většinou totiž právě to, čím nás týmy předčí, je fakt, jak se vyrovnávají s chvilkovým nepříznivým skóre nebo dorovnáním stavu soupeřem. To naše „mládí“ zatím nezvládá a často se stane, že se tým rozloží a ztratí sebedůvěru. Naopak právě zkušenější týmy se staršími hráči mají většinou v čase konzistentní výkon. Naštěstí se s tím ale vyrovnáváme čím dál lépe, přestáváme s tím mít takový problém, ztráta sebedůvěry klíčových hráčů našeho týmu po jednom neúspěšném smeči je stále výjimečnější. Takže letos se nám už i proti starším zkušenějším hrálo dobře. Prostě jsme je porazili 2:0 a bylo hotovo.

Jsou podle tebe chybějící zkušenosti handicap?
Chybějící zkušenosti určitě jsou vidět v konkrétních okamžicích hry, kdy například naši smečaři místo chytrého úderu klasicky jdou po ráně, i když si to situace vyloženě nežádá. Předpokládám, že se to časem spraví! Letošní rok je důkazem toho, že se tým zlepšuje a stává se zkušenějším. Určitě hraje roli i fakt, že tři z nás mají trenérskou licenci ČVS.

Když ne dlouholeté zkušenosti, co je vaší silnou stránkou?
Máme výborné nahravačky a smečaře. Pokud se dokážeme pořádně namotivovat a rozehrát, což se letos často dařilo, dokážeme soupeře převálcovat. A to ne zalejvkami a šmelením, ale pěknými tvrdými smečemi vedle bloku.

Navíc jste celý tvůj tým odchovanci volejbalové školy. To by mohlo být také plus.
Všichni jsme odchovanci VOŠK Praha, známe se odtud už odmala, někteří z nás tam jsou již dvanáctým či čtrnáctým rokem. Máme to tam fakt rádi, protože je tam dobrá parta. Tohle je podle mého názoru jeden z hlavních plusů volejbalové školy, desítky a stovky hráčů a hráček tam získali přátelství na celý život. A AVLka je skvělá věc, výborně si zahrajeme, proto jsem sestavil ze spoluhráčů z volejbalové školy tenhle tým.

Co ti volejbalová škola dala? Jak si to vlastně máme představit?
Myslím si, že je správný přístup projít nejprve všeobecnou sportovní průpravou a neničit tělo a klouby volejbalem od dětského věku. Naopak ale využít tenhle věk, tak do dvanácti třinácti let, k „osahání balonu“ a získání šikovnosti a obratnosti při vybikách, přehazkách a různých „rukejbalech“. Volejbalové začátky jsou pak mnohem snazší, pohyby a koordinace přirozenější, zažitější. Myslím si, že máme dobrou techniku, kterou bychom neměli, byli-li bychom samouci. Zároveň jsme díky Volejbalové škole dobří kamarádi, vídáme se i dvakrát týdně na trénincích skupiny vysokoškoláků, v létě jedeme s Volejbalovou školou do Itálie už asi podesáté.

Jak dlouho hrajete AVL?
AVL hrajeme pět let, celou dobu jsme v 6. lize. Někdy se příliš nedaří a umístíme se ve druhé půlce tabulky, někdy jsme zas naopak skoro na špici. To se letos zopakovalo. Před rokem 2008 jsem hrál AVL v této lize s týmem Hapalo to!, který se rozpadl a já pak tým přebral a obměnil.

Momentálně jste pátí, to znamená šanci na účast v ligovém finále a třeba i konečně postoupit. Máte takový cíl?
Určitě se o to, ač to může znít jako klišé, popereme. Máme na to a chceme to ukázat. Rozhodně si nechceme nechat utéct možnost zahrát si finálový turnájek naší ligy a zabojovat o postup. Rád bych vzkázal našim soupeřům, aby nebyli smutní, kdyby při odvetě (opět) prohráli. (smích)

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Eva Fryšarová