AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Nechali za sebou řadu dvojic zvučných jmen, olympijských účastníků. Plážoví volejbalisté Robert Kufa s Honzou Hadravou se po sezóně těší z devátého místa v evropském žebříčku. Pětadvacetiletý Bobb se na zimu přestěhoval do rakouské beachvolejbalové meky Klagenfurtu, proto náš rozhovor probíhal skrz chat na Facebooku, nicméně na atraktivnosti mu to neubralo. „Interview mě baví,“ přiznal showman, extrovert a neskutečný pohodář, za kterým se ohlédne nejedna žena. Začali jsme povídat po obědě, pak musel zmizet na trénink s tím, že se vrátí večer. Své slovo dodržel a rozvyprávěl se kromě beache i o focení a divadle. Na závěr ještě podotkl „Play beach, not war“ a zmizel odpočívat.

O tvé letošní sezóně lze mluvit jako o veleúspěšné, dělíte se o deváté místo evropského žebříčku. Znamená to pro vás něco víc, než jen dobrou startovací pozici do další sezóny?
Je pro nás obrovskou ctí být v takové vybrané společnosti. Výchozí pozice je strašně důležitá, takže to samo o sobě stačí. Stejně tak to naznačuje, že jsme se s Honzou, trenérem Milanem Hadravou a hlavním partnerem Jardou Samkem vydali správnou cestou a hodláme v ní nadále pokračovat, kam až to půjde.

S parťákem Honzou Hadravou jste se dali dohromady vlastně až na začátku této sezóny, teď je po ní a lze tedy bilancovat. Dokazují výsledky, že jsi konečně našel parťáka, se kterým je to to pravé ořechové? Máš co porovnávat, předtím jsi parťáky měnil a dokonce jsi hrál i s bráchou Davidem...
Měnil jsem parťáky, zkoušel, testoval a hledal. Poslední dva, Rotrekl a Bíza, skončili s beachvolejbalem, tam nebylo co řešit. Ačkoliv s Pavlem Rotreklem jsme nějaký potenciál měli, něco tam evidentně přeci jen chybělo. Teď s Honzou si společné působení oba moc chválíme a těšíme se na další sezony.

Vašim letošním největším úspěchem je první místo z turnaje CEV Masters ve Varně. Dokonce jste tu za sebou nechali olympijské účastníky dvojici Samoilovs – Sorokins a ve finále porazili Nizozemce Brouwer – Meeuwsen. Ti shodou okolností zas dokázali v létě na grandslamu v Berlíně porazit Kubalu s Benešem. Je to signál, že jste opravdu silná dvojice, nebo je to o tom, že je beach volejbal hodně nevyzpytatelný?
Že jsme silná dvojice, o tom jsem přesvědčen. Myslím, že se můžeme označit za širší evropskou špičku. Kdyby někdo chtěl zpochybňovat turnaj ve Varně, pak pro něj máme argument druhého místa na stejném turnaji – CEV Masters – v Novém Sadu pár týdnů před tím. A to už není náhoda ani nevyzpytatelnost. Samozřejmě ale, sport je nevyzpytatelný a nedá se říct, že když my porazíme dvojici Brouwer – Meeuvsen a oni porazili Kubalu s Benešem, tak jsme lepší než Kubala s Benešem. Mimochodem, dost mě mrzí, že už asi nezjistíme, jak by náš vzájemný zápas dopadl. Dvojice Samoilovs – Sorokins brala účast celkem odpočinkově a to se nevyplácí, protože si kazí jméno. Když si tohle uvědomili a chtěli začít na turnaji dobře, nešlo to. Setrvačností se protrápili celým turnajem a brzo vypadli.

V čem jste byli ve Varně lepší než ostatní?
Upřímně jsme měli taky štěstí: soupeř nám skrečoval semifinále. Moc dobře jsem chápal proč, celou noc jsem také strávil na záchodě hlavou napřed. Dostali jsme otrávený led, bylo to opravdu příšerný. Ráno jsem absolutně neměl sílu se postavit, natož odehrát dva zápasy v pětatřiceti stupních. Po debatě se supervisorem jsem se rozhodl do semifinále nastoupit. Když jsem deset minut před zápasem viděl kráčet pouze jednoho soupeře na kurt, ještě k tomu v teniskách, začal jsem cítit, že jsme na dobré cestě. No ale finále samotné... to byla skoro až pohádka. Bylo mi příšerně blbě, ale pořadatelé nás žádali, ať to odehrajem. Šel balon za balonem a soustředěným výkonem bez chyb doprovázených skvělou společnou obranou jsme si došli pro první evropský titul. Neskutečný pocit po tom, co jsem si tam tu noc a den prožil.

Předtím jsi hrál šestkový volejbal za Aero Odolena Voda, když teď vidíš úspěchy na beachi, seš rozhodnutý, že půjdeš už jen po této linii?
Hrát za Odolku pro mě byla cenná zkušenost. Po linii beache bych šel moc rád, ale vím, že Honzu šestky baví a navíc mu i jdou, takže momentálně nevidím moc řešení. Pokud bychom chtěli hrát beach celoročně oba, znamenalo by to mít za sebou silné partnery, kteří by nám umožnili trávit velkou část zimy v teple u moře. Vrcholový beachvolejbal v hale nemá příliš velký smysl a dá se srovnat s hraním šestkového volejbalu. Být profesionální beachař by samozřejmě bylo krásné, ale jsem realista a tak vím, že to není příliš reálné

Když jsme se naposledy viděli, říkal jsi, že tě čeká cesta do Rakouska, kde budeš trénovat s brazilským hráčem. Už to máš za sebou?
V Rakousku jsem si letos opravdu užil, ať už s Brazilcem nebo normálně s Honzou. Mám bilanci 3/4, neboli 3 vítězství ze 4 turnajů a jedno druhé místo. Je tam báječná atmosféra a moc příjemní lidé. Možná i proto jsem udělal zásadní krok a přestěhoval se na zimní sezonu do Klagenfurtu, meky beachvolejbalu, ať jsem mu trochu blíže. Hraju zde šestky za tamní klub a k tomu máme přes týden velmi kvalitní halovou beachovou přípravu.

Nicméně dopřál sis po sezóně vůbec nějakou dovolenou?
Na zasloužené dovolené jsem byl po dlouhý době, de facto na dvou. V Brazílii jsme zůstávali necelý týden po akademickém mistrovství světa a pak ještě Sicílie s Agátou. Říká se, že tam byla s Prachařem, ale ve skutečnosti jsme tam byli spolu... (úsměv)

Zvládneš kromě beache ještě jiné věci? Vím, že fotíš, hraješ divadlo...?
Focení, divadlo.. to sedí. Ještě mám hodně rád kickbox, na který jsem si tady v Klagenfurtu taky našel čas.

Čím pro tebe je to focení, lze mluvit o nějaké formě odreagování se od fyzicky náročného sportu?
Všechno je to skvělé odreagování, protože jsou to straně odlišné světy. A právě ta odlišnost mě na tom přitahuje, baví, naplňuje mě a užívám si to.

Dokážeš si představit, že by ses jako model živil nebo je to zkrátka jen doplněk k plážáku?
Kdybych nehrál beach, jako model bych se třeba i živil. Je to taky zábava, cestujete, poznáváte všechno a všechny, a to já rád.

Může to taky asociovat to, že na beachi jsou samí hezcí lidé. Hráč a trenér Pavel Krč býval v modelingu pojem, do Kiki a Maki se zamilovala celá republika. Je na beachi důležitý i ten vzhled?
Vzhled je rozhodně důležitý. Pořád v sobě máme něco živočišného, takže ať chceme nebo ne, hezké věci vždy budou přitahovat více pozornosti. V tom má MakiKiki velkou výhodu jako tým. Pak už jen zbývá umět se (to) prodat.

Jako svou tvář si tě vybrala značka Oxbow. Jak vaše spolupráce vznikla?
S Oxbow spolupracuju od začátku svých úspěchů, to znamená od roku 2006. Od té doby jsem na sobě neměl nic jiného a rád bych, aby to tak zůstalo. Samozřejmě vše je otázka jednání, ale myslím, že spojení mě, potažmo našeho týmu, a Oxbow je ideální. Je to surfařská značka, já miluju surfování, líbí se mi ten styl, pohoda, no time, no worries. Navíc to má dost společného právě s beachem. Nehledě na to, že jsem nikoho na okruhu v Oxbow neviděl, to je taky příjemné. Značka Oxbow má originální rukopis. Letošní trenky s hrnečkama zaujaly každého, kdo je viděl. A jsme zase u té pozornosti, u schopnosti zaujmout. O tom to celé je. Bohužel.

Nemáš někdy problém s tím, že by sis chtěl vzít něco jiného, ale musíš si vzít právě Oxbow?
Nikdy jsem příliš neřešil, že si nemůžu vzít nic jiného. Ani bych nic jiného nechtěl. Jsem s věcma Oxbow osobně srostlý. Když ovšem nejedu na turnaj, Oxbow nemám. Přeci jen je to sportovní móda, a vzhledem k tomu, že mám i modelingové vazby, tak sportovní módu ven nenosím – je to zas úplně něco jiného.

A když jdeš tedy ven, řešíš, jak se oblečeš?
Rád se oblékám a vymýšlím outfity. Kdybych byl mladší, jdu na módní návrhářství, ačkoliv nejsem gay.

A nakonec to tvý divadlo... Jak se Bobb – sportovec ocitl na divadelních prknech?
K divadlu jsem se dostal velkou náhodou, respektive sérií náhod, takže těžko popisovat. Náš spolek se jmenuje „Ještě ne“ a jsme čistě amatéři snad s výjimkou Pavla Rotrekla, který se s námi však už rozloučil. Hrajeme, protože nás to baví. A baví to i lidi. Zatím od všech přišla pozitivní vazba. Bylo to dané také tím, že jsme hráli brilantní Školu základ života, ta hra sama o sobě je geniální, není na ní moc co zkazit. Teď však chystáme upraveného Malého prince, kde už je hodně tvůrčí práce, tak jsme zvědaví, jak obstojíme tentokrát. Premiéra se chystá na prosinec, tak jste všichni srdečně zváni.

Psali jsme také:
Robert Kufa obhájil, králem českého písku se stal potřetí. Ženám vládne Hana Dopitová
Velká reportáž z Ideastav Cupu 2012: vyzpovídali jsme TOP 3 mužské dvojice

Autor: Eva Fryšarová
Foto: www.czmodels.cz, Viktor Šulc, CEV a arhiv Roberta Kufy