AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Přestože byly pro letošní sezónu v elitní lize pražské Mizuno Amatérské volejbalové ligy úplnými nováčky, suverénně ji ovládli. Celkovým vítězem oblíbené soutěže smíšených amatérských družstev v Praze se stal Slušnej oddíl. Definitivně to potvrdil sobotní závěrečný turnaj, kdy družstvo neutrpělo žádnou porážku.

Oporou celku byl bezpochyby Tomáš „Drobek“ Hovorka, který je se svou firmou Triko4U zároveň partnerem AVL.

„Slušnej oddíl mě draftoval po rozpadnutí původního týmu, v současné sestavě hrajeme zhruba tři roky,“ říká Tomáš. Přitom soutěž začínal hrát s týmem Bez smeče, loňským finalistou celostátního finále, vydržel tři roky. „Nabídli mi horší profesionální smlouvu,“ vysvětluje s úsměvem.

Už do finále jste šli s osmi body, byli jste na tom nejlépe. Bylo něco co vás mohlo ohrozit?
Vždy se něco semele, hráli jsme dost o čas, jelikož naše ústřední pinkátko Síma, musela už ve dvě hodiny do nemocnice za synem a bez ní jsme míň, jak poloviční.

Který soupeř vám dělal na finálovém turnaji největší problémy? Ztratili jste jen dva sety.
Moc se mi líbil zápas s Edwardem, byl to dobrý a napínavý volejbal. Nejvíc nám ale asi zatopili Medvědi a Exloxia. Musím říct, že celé finále byl skvělej volejbal, který by klidně nemusel mít v názvu amatérská.

Vlastně jste zaúřadovali už v základní části, kdy jste během devatenácti zápasů ani jednou neprohráli s nulou. Když už, bili jste se v tie-breaku. V základní části vás nicméně zdolali třeba právě Precision, se kterými jste si to rozdali znovu i ve finále. Porážku jste jim beze zbytku vrátili. Precision říkali, že neměli formu.
Nedokážu říct, zda byli ve formě nebo nebyli, ale je pravda, že jsme je přejeli a byl to asi nejjednodušší zápas pražského finále. Jsou ale mladí a perspektivní, a až naberou zkušenosti, a pokud zůstanou spolu budou určitě víc než dobrý.

Jak vzpomínáš na zápas s loňskými lídry Nejde to! nebo s Kornouty, kteří bývali na špici? Ač je letos finále minulo.
Pamatuji si oba zápasy. Bohužel s Nejde to! jsem nehrál, ale koukal jsem z lavičky. Myslím, že nás trochu podcenili a následně přišla nervozita. S Kornouty jsem hrál a z mého pohledu to byl mnohem lepší zápas. Mám rád volejbal s emocema, v tom jsme se Sašou stejný (hlavní organizátor Saša Mráz hraje za Kornouty, pozn. autorky), takže to byl  dobrej volejbal plnej emocí.

Lze vyzdvihnout vaší silnou stránku ze soboty?
Jako vždy váhová převaha a jasně nejlepší nahrávačky. Je to staré moudro všech smíšených sportů a  4+2 volejbalu zvlášť. Zápasy nám chlapům vyhrávají holky. Když máš šikovnou a nejsi sám kopyto, nemůžeš prohrát. Navíc spojujeme zkušenost postarších volejbalistů s nadšením amatérů (smích).

Mohlo pomoct i to, že jste dorazili v kompletní sestavě jedenácti hráčů a hráček?
Tak pokud jsme komplet, jsme skoro k neporažení, mezi námi jsou hráči silní duchem i postavou.

Podobně ve velkém jste chodili i na předchozí turnaje?
Ne, to ne, střídali jsme se. Já díky synovi, který hraje hokej. musel některé turnaje základní skupiny úplně vynechat a navíc chodit v osmi chlapech na tři zápasy je nesmysl.

Když jste loni postoupili ze druhé ligy, napadlo vás vůbec, že byste mohli takto ovládnout i nejvyšší soutěž?
Když přišel do týmu Píďa, Petr Boula, věděl jsem, že nám dvojka stačit nebude. O jedničce jsme toho moc nevěděli, ale spíš jsem předpokládal, že budeme v první půlce, vítězství bylo příjemným překvapením.

Vnímáš nějaký rozdíl oproti druhé lize? Byla první liga náročnější?
Myslím, že prvních pět týmů ze dvojky by v pohodě mohlo hrát jedničku a naopak spodní patra jedničky by měly honičku ve dvojce. Volejbal je ale parádní hra, kde není nic předem jasné. I proto má podle mě možná jednu z nejširších amatérských základen.

Jaké byly bezprostřední pocity poté, co byly jasné, že jste opravdu první?
Pocity byly moc příjemné, ale slavit první místo budeme až na plese 12. dubna, takže tam asi většina tyto pocity uvidí (smích). Na ples do Lucerny a následně celostátní finále se moc těším, bude to boj a vyhrajete ten nejlepší.

Právě na celostátní finále jedete Prahu do Hradce Králové 20. dubna reprezentovat. Jaké jsou ambice?
Moje ambice jsou jasné „chci vyhrát“, jelikož se nacházím na hranici volejbalového důchodu a každý rok je znát. Zvláště kolena začínají řvát, čím dál, tím víc, než já. Potřebuji letos vyhrát, prosím i soupeře, aby to brali v potaz. Týmové ambice jsou doufám podobné.

Loni se dostal do finále velkého finále v Praze tým Bez smeče, s nimž si předtím hrál. Nezamrzelo tě tehdy, že už s nimi nejsi?
Opuštění Bez smeče bylo takový samovolný, odešlo mi koleno a já nemohl hrát, tak se nabrali noví hráči. A do toho mě oslovil Slušnej oddíl, tak jsem šel trochu štěstíčku naproti.

S Bez smeče jsi byl tři roky, teď máš za sebou tři roky se Slušným oddílem. Plánuješ další přestup?
Pokud vyhrajeme, je možná další změna, ale tentokrát bych si našel nějakej tým v osmý lize, abych byl opět obdivovaný hlavní smečař (smích).

Kapitánkou Slušného oddílu je žena, Zuzka Rauchová. Je to výhoda a má opravdu hlavní slovo a respekt?
To je přeci úplně nejlepší mít v čele holku a ještě pěknou! Proč je 4+2 tak populární? Právě proto, že tam hrají ženy, my chlapi se následně snažíme před nimi předvést.

Koho všeho „má na starosti“?
Náš Slušnej oddíl (resp. KOKOTI) je složen z poloviny z bývalých ligových volejbalistů a z druhé poloviny z lidí, kteří čichli k volejbalu až později.

Píďa, Belows a Síma hráli několik let extraligu a naše nahrávačka byla i v reprezentaci, hustý (smích). Takže parádní tým plnej vyzrálých osobností s obrovským apetitem po volejbalu.

Psali jsme také:

Triko4U... testováno na lidech
Obleč svůj tým do dresů, zařídíme to!

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Eva Fryšarová a archiv Tomáše Hovorky