AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Zápisky Martina Vránka

Sezona 2012/2013 byla pro Nejde to!!! první, ve které se nám nepodařilo prosadit v pražské AVL na některou z předních příček. Bylo to pro nás velké zklamání a i proto, že pracovní a rodinné povinnosti nás postupně doběhly.

Zjistili jsme, že náš tým musí dostat nový impuls. Prostě nás bylo málo.

Z celkem složité situace nás dostal, z mého pohledu šílený nápad, Jardy a Egiho – oslovit Michala Palinka, legendu beach volejbalu v ČR a účastníka 2 olympiád, jestli by si nechtěl s námi zahrát. No a překvapivě to klaplo. Zároveň, protože Palda asi zná každého, kdo někdy v životě bouchnul do balonu přes síť, zachránil nás i na postu nahrávačky – přemluvil další skvělou osobnost Lenku Háječkovou, aby s námi hrála.

Takže třeba mně osobně se splnil malý (vlastně velký) sen: hrál jsem v jednom týmu se dvěma legendami volejbalu a v určitých situacích jsem třeba i Paldu střídal (a historie už se neptá, že to bylo za rozhodnutého stavu. Ale prostě jsem vystřídal účastníka dvou olympiád!:))

První turnaj jsme ještě museli absolvovat bez těchto dvou výrazných opor, a na výsledku to bylo znát. Hned na prvním turnaji jsme prohráli zápas s Edwardem, se kterým jsme se poté přetahovali o vítězství v pražské AVL až do posledního setu.

Od dalšího turnaje, kdy se již Palda i Lenka stali členy našeho týmu, se nám dařilo a v podstatě jsme v sestavě s nimi neprohráli žádný zápas. A musím přiznat, že to nebylo jen díky jejich skvělému volejbalovému umění, které je nesporné, ale i díky tomu, jací to jsou lidé.

Pro názornost bych uvedl jeden z našich timeoutů - nejmenovaný spoluhráč (Vobroučka)  po „pár blocích za sebou“ funěl jak kdyby uběh maraton a Palda přispěchal s originální radou „DEJCHEJ VOLE…“ která odbourala celý tým tak, že jsme další balon nebyli schopni vůbec hrát. Z toho je asi jasné, jaká  atmosféra v týmu díky nim panovala. A jen tak mimochodem, scénku na vyhlášení pražské AVL taky navrhnul Palda.

Celá sezona se pro nás z pohledu pražské AVL vyvíjela slibně a již před posledním turnajem bylo jasné, že postoupíme do bojů o vítězství v Praze. Cestu k celkovému vítězství nám dost ulehčilo i to, že loňský vítěz Slušnej oddíl dopředu avizoval, že na pražské finále se nedá do kupy a odpadl nám tedy jeden z velkých soupeřů.

I tak se ale o našem celkovém vítězství rozhodovalo až v našem posledním finálovém zápase – s Edwardem. Předchozí výsledky finálového turnaje jednoznačně určily, že vítěz toho zápasu bude slavit i celkové vítězství v Praze. Nakonec se štěstí usmálo na nás a dokázali jsme tento rozhodující zápas strhnout v tiebreaku na svoji stranu.

Doufáme, že svoji úspěšnou sérii protáhneme i do celostátního finále. A můj osobní sen je v letošním finále celostátního finále AVL porazit loňského obhájce Slušnej oddíl. Potom bych asi naši sezonu považoval za megaúspěšnou. Ale i bez tohoto vítězství si myslím, že letošní sezona byla pro tým Nejde to!!! jedna z nejlepších kterou jsme odehráli. A to ne jen ze sportovního hlediska…