AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Saša Mráz se moc často psaním SMS zpráv nezdržuje, když mi tedy asi týden před Mártyho benefičním turnajem pípla SMSka, muselo se stát něco výjimečného nebo zásadního. „Podařilo se mi získat Martina Lébla,“ radoval se Saša. Přestože už dva roky není na výsluní, jméno má pořád.

Ještě aby ne. Je vítězem italského poháru, roky hrál prestižní italskou soutěž A1. Honosí se titulem mistra republiky, a to v šestkovém i plážovém volejbale. Na mistrovství Evropy v roce 2001 skončil s českým národním týmem na čtvrtém místě, dlouho byl kapitánem české reprezentace a pětkrát ho vyhlásili nejlepším volejbalistou roku. V roce 2000 se s Michalem Palinkem kvalifikoval na olympijské hry v Sydney, skončili sedmnáctí.

Před půlrokem se Martin Lébl zúčastnil charitativní exhibice v plážovém volejbale, jinak na míč prakticky dva roky nesáhl. Až 1. prosince na Mártyho benefičním turnaji. Navíc to byly jeho první mixy!

Než jsi nastoupil, byl jsi pro ostatní obávaným soupeřem. Nakonec byli ale spíš překvapeni, jak snadno nás porazili. Ublížila ti tvoje hráčská pauza?
Jsem rád, že mám ještě takové jméno, ale jelikož opravdu již dva roky nehraji ani beach ani šestky, tak zákonitě výkonnost musí jít dolů. Bez tréninku to prostě nejde. A dám to do souvislosti i s prvním mixovým turnajem, který jsem hrál, kde je vše naprosto odlišný. Například jsem poprvý nahrával holce, a to je úplně jiné. Největší rozdíl mezi námi a těma, co nás poráželi, byl právě v té sehranosti a zvyklostech, jak se hrají mixy.

Jen do mě, co bych měla zlepšit?
Ty jsi byla perfektní.

Martin už asi přes mojí tryskomyší schopnost a výjimečně celkem fajn náhry zapomněl, jak se mi úplně nedařilo podat na ženu nebo skládat míče. Takže jsem z něj žádnou kritiku na svou hlavu nedostala.

Loni v červnu jsi oznámil konec své volejbalové kariéry, jak teď trávíš čas?
Čas trávím pracovně a snažím se co nejvíc věnovat dětem. Musím říct, že volejbal pro mě byl strašně důležitou součástí života a jsem šťasten, že jsem ho prožil tak, jak jsem ho prožil. Ale tahle etapa je pro mě už ukončená a teď se soustředím na další projekty a výzvy.

Vedeš k volejbalu, beachi i svoje děti?
Svoje děti určitě povedu ke sportu obecně, protože jsem přesvědčený, že je to jeden ze základních lidských aspektů, a to jak po fyzické stránce, tak i sociální.

Když ses loučil, mluvil jsi o tom, že rozjíždíš vzdělávací projekt pro mladé hráče a hráčky, který má za úkol vysvětlit jim důležitost správného nakládaní s vydělanými penězi a celkově finančního investování. Funguje to?
Je to běh na dlouhou trať a je téměř k neuvěření, kolik profesionálních sportovců končí po kariéře ve velkých finančních problémech a nejsou schopni se navzdory vysokým výdělkům zabezpečit do budoucnosti. Součástí tohoto problému jsou samozřejmě nesolidní finanční poradci, kteří využívají finanční negramotnost sportovců.

Jak tě tohle vůbec napadlo? Zahrála tam roli třeba i nějaká osobní zkušenost „tak a teď jsem skončil, mám něco vyděláno, a jak s tím naložím“?
Vždy jsem měl blízko k ekonomice a investováni. Vzhledem k tomu, že znám spoustu sportovců, kteří jenom díky tomu, že byli příliš naivní, přišli o hodně peněz, tak tahle moje aktivita byla logickým vyústěním situace.

Dlouhé roky jsi nepřetržitě trénoval, hrál, pobýval v zahraničí, cestoval. Není trochu šok z toho kolotoče najednou vypadnout?
Právě díky práci, kterou dělám, jsem z toho kolotoče nevypadl. Právě naopak, cestuji ještě víc než během aktivní kariéry.

Ale co to trénování? Léta jsi měl náročný každodenní trénink, utkání, … Jak se teď udržuješ v kondici, chodíš cvičit?
To je ta nejtěžší věc (smích), ale snažím se pravidelně chodit do posilovny, často hraji squash a poslední dobou jsem objevil také Bikram jógu. Takže dělám to, na co mám zrovna náladu.

Médii na konci loňské sezóny prolétlo, že bys tvořil beachový pár s Přemkem Kubalou, proč to nakonec nevyšlo?
Proč to nevyšlo s Beanem je dáno právě mojí volbou věnovat se jiným aktivitám a už jsem neměl to správné odhodlání pokračovat v kariéře na písku.

Bean se dal pak dohromady s Honzou Dumkem. Jaké jsou podle tebe jejich šance?
Myslím, že Dumi má přesně ten mladistvý drive, který tahle dvojice potřebuje a vedle Beana může hodně vyrůst po taktické stránce a hlavně po té mentální. To z mého hlediska byl vždycky nejslabší článek mladých beachařů u nás. Ten hlad a vůle po vítězství a nebát se za tím jít. Bean je přesně ten hráč, který tuhle vlastnost má a doufám, že jim to spolu vyjde a do Ria se dostanou.

Coby dvacetiletý mladík jsi byl s Michalem Palinkem na olympiádě v Sydney. Když se skloňuje Rio, neláká tě to přece jen taky? Alespoň si znovu zažít tu atmosféru olympiády. Kdysi si v jednom rozhovoru, v době, kdy si koketoval s beachem s Peterem Pláteníkem říkal, že někde vzadu ta myšlenka zasunutá je.
Kariéra profesionálního sportovce je pro mě definitivně uzavřená, jsem rád, že jsem se zúčastnil OH v Sydney, ale nemám prostě chuť opět vše podřizovat další účasti na OH. Navíc jsem přesvědčen, že sportovec, pokud má tu možnost, by měl umět skončit včas.

Také si říkal, bylo to loni v květnu, že váš tým s Peterem je silný a nebude hrozit rozchod po dvou letech. Co se změnilo?
S Petrem to nedopadlo i díky tomu, že jsme v České republice nenalezli podporu, abychom se tomu mohli věnovat naplno. Logicky v návaznosti jsme se oba poté vydali vlastní cestou.

Je ti teprve 33, Kristova léta, přesto toho máš za sebou na palubovce i písku mnoho. Na co vzpomínáš nejradši?
Vzpomínám na spoustu věcí, nevzpomínám ani tak na trofeje a tituly, ale na ty zážitky, co mi sport dal. Možnost poznat svět, možnost poznat sport na té nejvyšší úrovni a zároveň jsem vděčný, jak mě dosavadní sportovní život zformoval jako osobnost.

Tomu my amatéři asi úplně nemůžeme rozumět. Vysvětli nám to.
Já myslím, že záleží pouze na jednotlivém člověku, a to i amatérech, proč sport dělá. Někdo se pachtí za medailemi, jiný hraje kvůli partě lidí, jiný za uznáním, a mně volejbal umožnil prožít strašně zajímavý život.

Psali jsme také:

Benefice vynesla 110 tisíc korun, mistryně republiky Hermannová se vydražila za 16 tisíc
Beachová špička podpoří dobrou věc, amatéři se utkají s profesionály v benefičním turnaji

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Eduard Erben (OH Sydney), Sport - Barbora Reichová (Lébl blokuje Astaschenkova), Archiv AVL