AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Nejblíže našlápnuto k postupu do elitní první Mizuno Amatérské volejbalové ligy v Plzni mají Červíci. Už nadcházející neděle rozklíčuje definitivní pořadí druhé soutěže, ale rozhodne také o tom, kdo se stane celkovým vítězem letošního ročníku a kdo získá dvě vstupenky na celostátní finále 20. dubna v Hradci Králové. Plzeňskou halu ČZU čeká poslední turnaj smíšených amatérských družstev.

„Stále nás na prvním místě může někdo ohrozit,“ míní Jitka Červenková (snímek vlevo), kapitánka Červíků, kteří před závěrečnou bitvou vévodí žebříčku druhé ligy.

Jdete do turnaje s postupovými ambicemi?
Vysloveně ty nemáme.

Bojíte se, že byste v konkurenci prvoligových týmů neuspěli?
Ti zase ne. Ve volejbale je možné všechno, někdy se daří a někdy ne. Ale nikdy předem neházíme flintu do žita.

Před vámi je nicméně ještě jeden turnaj, který pořadím může zamíchat, máte z nějakého soupeře strach?
Strach nemáme, žádného soupeře nepodceňujeme , ale ani se nebojíme nastoupit. Volejbal hrajeme pro radost, takže i když prohrajeme a máme ze zápasu dobrý pocit, je to pro nás výhra.

Po základní části byl před vámi jen Razka team, teď se naopak musí spokojit až s místem za vámi. Navíc jste spolu hráli tie-break. Jste tedy vyrovnanými soupeři?
Asi je to tak, že druhá liga je velmi vyrovnaná. Trošku tu záleží i na volejbalovém štěstíčku. Naše družstvo je známe tím, že tie-breaky hrajeme často, prý rádi, někdy se šťastným koncem, někdy s dobrým. Je to správný adrenalin. 

Vám nakonec ten rozhodující set nevyšel. Co se stalo?
Nešel nám příjem,  kterým by měl začít každý útok.

Co je naopak vaše silná stránka?
Naše síla je v kolektivu, dá se říct dobrá parta se smyslem pro humor i povinnost, která se umí podržet a pomoci si. A to nejen na hřišti, ale i v soukromí.

Zkus váš tým trochu představit.
Hrajeme spolu asi tak sedm let, chodíme si jednou v týdnu zahrát do tělocvičny v Hradišti. Účastníme se turnajů venku i v hale. A jednou naši kapitánku napadlo, že zkusíme mít cíl - hrát soutěž. Co se týká věkového průměru, máme to v rozmezí od 33 let do 51. Když to zprůměrujeme je věk okolo 40 let. Ale člověk, který má volejbal rád, prostě hraje dokud to jde, čert vezmi věk!

AVLku pak hrajete jak dlouho, jaká je vaše cesta soutěží?
V tomto složení, jen s malými obměnami hráčů, hrajeme AVL asi pět let. Jdeme si zahrát, zasmát se a popovídat s přáteli volejbalu. Jedničku jsme nehráli a asi bychom ani nechtěli. To vyplývá z toho věkového průměru.

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Petr Frýba, Archiv AVL