AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Léta se drží na výsluní brněnské AVL, v sezóně 2003/2004 a 2005/2006 dokonce vyhráli celostátní finále. Na tom loňském zas způsobili milé pozdvižení, když přijeli v obrovském složení, že mohli klidně vystřídat celou šestku a snad i v doprovodu maskota a maséra. Dost možná i proto se teď legendární Kia-Ora, jež stála i u zrodu AVL v Brně, rozdělila na dva týmy. Původní tým nastoupí v sobotu k zápasům první ligy, nováčci KIA-ORA Girls & Boys letos bojují ve druhé lize. Tým si od začátků piplá Jura Klein (na snímku nahoře vlevo), nyní už často i v roli trenéra.

Proč se Kia Ora rozdělila?
No, je to poměrně jednoduché. Jednak sportovní věk nezastavíš – mně bylo v září 50 (strašná číslovka) a Dalina to čeká příští rok – tak jsme si jednou u naší oblíbené Pilsner Urquell v pubu „Okruh“ pokecali a řekli, že dáme příležitost mladým, protože nás bylo - a stále je - poměrně hodně. Jasným důkazem byl finálový turnaj v brněnské AVL 2011/12, na němž se nás sešlo 12. Když jsme zdravili, byla nás celá zadní lajna, a když máš pak šest lidí „na lavičce“, z nichž může kdokoliv nastoupit do hry, když se kamarádovi přestane dařit – to je pak úplně „jiný level“. A navíc lavička u nás vždy povzbuzuje, žije s těma na hřišti, není to tak, že se někdo „urazí“ že nehraje, protože všichni ví, že jsme jeden tým. Na tom turnaji jsme jednou čekali na soupeře, asi se nějak zdržel u Jirky Chodníčka v bufetu, a byl volný prostřední kurt, tak jsme se chvilku rozpinkávali a pak si řekli, že když nejdou, tak že se rozehrajeme na celé hřiště, postavili jsme Áčko a Béčko a začali hrát. Přítel naší spoluhráčky Jany dokonce vylezl na empajr a začal to klasicky pískat. Soupeř přišel (za stavu asi kolem 10),  zmateně kouká na rozhodčího a na dva manšafty, pak se obrátil na Áčko a povídá: „Ale…s váma … máme přece hrát MY!!!…“  Tak my na to: „No vždyť na vás tady čekáme, pojďte se rozhejbat“…a přesunuli jsme se na jednu stranu hřiště. Je ti jasné, jak jsme se u toho pobavili. A soupeř taky. A o tom by ten náš amatérský volejbal měl taky být, abychom měli u toho sportu i trochu srandy.

Jak se v jednom týmu sejde tolik lidí?
Postě se to nabalilo. Po odchodu dvou stěžejních hráčů (Mařy a Máry) v roce 2010 jsme najednou skoro neměli blokaře, tak jsme s Karim a s ostatními v týmu sháněli a sháněli, každý někoho přivedl. My už víme, jaké lidi přivést: především musí být do party a taky musí mít jistou výkonnost. Musí hrát pro tým, ne na sebe. Pokud tyto podmínky nesplňují, tak už je ani neoslovujeme. A proto u nás ti oslovení zůstali, takže nás najednou bylo tolik. A doufám, že pořád bude.

Nebylo pak těžké udělat tu dělící čáru, rozdělit jeden tým na dva?
My se v podstatě ani nerozdělili, to za ty společně strávené a skvělé roky prostě nejde, to si snad ani neumím představit. Jen my dva s Dalim jsme využili té skutečnosti, že se ve druhé lize v Brně rozpadli Rastreros, domluvili se s jejich zdravým jádrem, ukecali z Áčka Standu Ostrého a z Komety Petra Suchánka, nabrali ještě navíc pár lidí, u nichž vidíme potenciál, chuť do hry a potřebnou disciplínu. Řekli jsme to ostatním v KIA-ORA a dohodli se, že si vypůjčíme část názvu – a bylo to. Pro nás to znamená další impuls a novou chuť do volejbalu, další motivaci! Dovedeš si představit, že bychom postoupil do první AVL v Brně a hráli s „Áčkem“ derby? To by byla přece prdel, ne? Ale tak jednoduché to rozhodně nebude, to víme. Ale motivace to je.

Ale trénovat spolu navíc budete asi i nadále.
Určitě ano, není žádný důvod proč bychom neměli. Všichni, kteří budou chtít, si určitě cestu a čas najdou.

Nemůže „odchod“ některých hráčů jeden nebo druhý tým oslabit?
Nemůže, když se nám vyhnou zranění a všichni budou jako dosud chtít hrát – a vyhrávat – a mít disciplinu v chození na tréninky a turnaje, protože to je naprostý základ všeho. Další strašně důležitou věcí je jakýsi vnitřní duch mužstva – a já myslím že jej už máme, že jsme jej našli. Nebylo to vždy jednoduché, ne vždy všichni do týmu zapadli – ale ti už jsou pryč, jinak to nejde. Bohužel někdy odcházeli i ti dobří a skvělí – z důvodů pracovních, mateřských…ale někteří, jako třeba Sylva Novotná a Rado Hrivnák, kteří s námi vyhráli první celostátní finále, se zase vrátili – a to je skvělé.

Má Kia-Ora, ta prvoligová, stále ambice na přední příčky a celostátko?
Jasně, o tom není žádného sporu. Všichni v týmu náš cíl znají, stejně tak všichni vědí, že to jednoduché rozhodně nebude. Výkonnost všech týmů za těch více než deset let, co spolu hrajeme, šla neuvěřitelně nahoru, skoro si říkám, kde to až skončí. Teď se uvolnil prostor i hráčům krajských úrovní, i když pravda s omezením, že „pod nimi“ už nemůže být žádná soutěž – ale přesto si nejsem jistý, zda je to krok správným směrem. Uvidíme, co to přinese.

Nicméně na přípravném turnaji vás porazila 3xSMRT, tým, který ještě loni hrál dvojku. Vy jste naopak účastníci celostátního finále a jeden z nejlepších týmů.
Já vidím dva důvody: jednak 3xSMRT hráli velmi dobře, jednak jsme celý turnaj absolvovali pouze s jedním (!) blokařem  a od semifinále dokonce už i bez něj, pouze se čtyřmi smečaři – a to se prostě projevilo. Po vyhraném prvním setu jsme měli špatný nástup, následovaly dlouhé – i když divácky atraktivní – výměny, v nichž ale častěji bodoval soupeř. A stejně to v podstatě proběhlo i v tie-breaku. Já myslím, že jsme celý turnaj hráli pěkný a pohledný volejbal, mně osobně nezarazila prohra, ale to, že „kolega“ rozhodčí po prvním setu slezl z empajru a šel radit soupeři, jak na nás mají hrát – tomu zcela nerozumím, to jsem za celou svoji skoro už třicetiletou volejbalovou kariéru nezažil a doufám, že už nezažiju. Naprosto to odporuje duchu fair-play a poslání rozhodčího. Nicméně gratuluji 3xSMRT k návratu do 1. ligy AVL a k předvedené hře, výhru si na turnaji zasloužili. 

Druhý tým má název Kia-Ora Girls & Boys, jak jste se na něm shodli?
Bylo nám už od začátku hloupé dávat si název KIA-ORA „A“ a KIA-ORA „B“, takže následovala jistá krátká internetová diskuse hlavních zainteresovaných. Dalinův návrh zněl „KIA-ORA Oldies“, jehož odůvodnění raději cituji: „Zohlednili bychom tak v názvu přítomnost dam, které, ať si to připouštíme nebo ne, tvoří páteř družstva a na jejich kvalitách závisí týmový výkon. A tudíž si je musíme patřičně hýčkat. Takže navrhuji ... Oldies = Old Boys + Ladies“. To však smetla Ája Suchá z bývalých Rasteros ze stolu tímto jasným názorem: „Nevidím jediný důvod, proč by mělo být kdekoliv v názvu old... V tomhle družstvu přece žádní staří lidi nejsou :D“. Takže jsem si to dovolil shrnout a navrhnul  „Kia Ora Girls & Boys“. Další komentáře ani diskuse už nenastaly (smích).

Autor: Eva Fryšarová, Jura Klein
Foto: Archiv Kia-Ory a AVL