AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Skončili „až“ druzí, přesto se po prohraném finále dokázali radovat. Takových týmů Jiří Klein, kouč proslulé brněnské Kia Ory, na celostátním finále AVL příliš nepamatuje. A to jich má za sebou deset. 

„Před odjezdem jsme si říkali, že chceme určitě na bednu, ale že čtvrté páté místo nebude zklamáním. A jsme druzí. Zase po třech letech, kdy jsme byli „jenom“ třetí! To není ostuda, kolik jiných manšaftů by naši bilanci na celostátních finále bralo?“ popisuje Jirka (na fotce uprostřed ukazuje natočení při bagru). S Kia Orou zažil chuť vítězství v letech 2004 a 2006 a nebojí se, že jeho svěřenci velké finále AVL znovu neopanují.

Tentokrát Kia Ora nestačila na pražské Nejde to!!! posilněné o bývalá esa českého (beach) volejbalu. Přesto je Jirka Klein na svůj tým pyšný: za týmového ducha a fair-play. „Nevím, který profík by se přiznal k neviditelné teči za nepříznivého stavu 21:24 v rozhodujícím okamžiku posledního setu, tak jako se přiznal náš blokař Michael Králík, což znamenalo definitivní zmar našich nadějí na vítězství a konec zápasu,“ dodává trenér Kia Ory.

V čem mělo podle tebe navrch vítězné Nejde to!!!! nad druhou Kia Orou?
Oba týmy měly výborné holky, které jsou základem úspěchu, ale Nejde to!!! mělo přeci jenom o jednu navíc – Lenku Háječkovou. Jejich způsob obrany proti útoku z hlavního kůlu jsme měli načtený, stejně jako jejich útok za hlavu po dobré přihrávce ze servisu. Ale ne vždy jsme vše dokázali realizovat tak, jak jsme chtěli a potřebovali. Naši smečaři byli šikovnější, jejich vyšší.

V prvním setu finálového utkání vedla Kia Ora 22:17, nakonec prohrála 23:25. Proč se ten set nepovedlo dotáhnout do zdárného konce?
Udělali jsme pár drobných nepřesností a to se nám prostě vymstilo. To nebyly míče, kde by bylo všechno úplně špatně, ale v zápasech mezi takovými soupeři stačí o něco horší příjem, o něco horší než ideální nahrávka, vytlučený blok místo úspěšného a je posekáno. Tyto okamžiky pronásledovaly Nejde to!!! do toho zmiňovaného stavu, pak jsme si je vybrali my. My jsme v předchozích zápasech s COPAJÁVYM a speciálně s Mečbolem sehráli velmi vyrovnané koncovky a tam nám vše vyšlo. A ve finále už ne. To je sport.

Má tedy Michal Palinek pro svůj tým lepší rady než ty? Co vlastně týmu o oddechových časech říkáš?
Já myslím, že kdyby měl horší rady, tak by bylo něco špatně, ne? On je dvojnásobný olympionik v beachvolejbalu, já ten beachvolejbal hrál amatérsky jen pár let a asi dvacet let jsem ho pískal. On hrál profesionálně šestkovou extraligu, já hraju v Brně Městský přebor, to by se někde mělo projevit. Ale zase extrémně moc rozdílné to nebude, o time-outech není moc času. Co s hráči nenatrénuješ, to nemáš.
Hráči a hráčky z porady před zápasem, ale hlavně z tréninku, v podstatě vědí, co mají hrát, takže je podle vývoje zápasu v podstatě jen uklidňuju – anebo burcuju, když spějí (smích).
Samozřejmě, že jsou tam individuální a taktické rady, pokud potřebujeme na něco reagovat v průběhu zápasu, ať už je to v obraně nebo zejména v provedení útoku, kde se většinou vše rozhoduje.

Jaké jsou pocity? Po třech třetích místech konečně zase finále a neproměnili jste ho. Mrzí to?
Pokud by nás to nemrzelo, tak na hřišti nemáme co dělat. Před odjezdem jsme si s kapitánem Honzou Švancarou i s ostatními říkali, že chceme určitě na bednu, ale že čtvrté páté místo nebude zklamáním. A jsme druzí. Zase po třech letech, kdy jsme byli „jenom“ třetí! To není ostuda, kolik jiných manšaftů by naši bilanci na celostátních finále bralo? Všichni od nahrávaček (Dagmar Králová, Jana Potácelová, Martina Biječková) přes libera (Rado Hrivnák) a smečaře (Ondra Moc, Jan Švancara, David Kamarád) až po blokaře (Michael Králík, Zbyněk Michlovský, Pavel Řezníček) předvedli výborný výkon! Jsem asi na desátém nebo jedenáctém na finále AVL, ale po prohraných finále jsem neviděl moc druhých týmů, které by se radovaly. A my jo! To o něčem svědčí.

Berete si z toho ponaučení i pro příště? Co budete chtít změnit, zlepšit?
Ponaučení? Že hrát a vyhrát se dá s každým, i s bývalými profesionály. Vždy je co zlepšovat a nějaká obohacení sestavy můžou přijít – ale do éteru je předem vyhlašovat nebudu.
Ale co se nezmění, je náš týmový duch a sportovní přístup ke hře. Nevím, který profík by se přiznal k neviditelné teči za nepříznivého stavu 21:24 v rozhodujícím okamžiku posledního setu, tak jako se přiznal náš blokař Michael Králík. A nikde o tomhle činu fair-play, který znamenal definitivní zmar našich nadějí na vítězství a konec zápasu, ani zmínka. To mně docela mrzí. Tak aspoň tady: „Míšo, dobře ty!“ Jen kdyby bylo více takových fér hráčů, někteří amatéři a profíci by si měli vzít příklad!!!

Myslíš, že si Kia Ora na to první místo na republice ještě někdy sáhne? Má na to?
Sáhne. Má. Na sto procent. To přijde, nemám obavy.

Psali jsme také:

Sledujeme on-line: Celostátní finále AVL 2014
Nepřekvapivé Brno. Kia Ora obhájila prvenství se čtyřbodovým náskokem
Slevomat Borci víkendu jsou v Praze Čulibrci, v Brně Kia-Ora
Sledujeme on-line: souboj o titul nejlepšího smíšeného amatérského družstva
Analýza velkého finále: očekává se vítěz z východu
Stejně jako loni. Kia-Ora na velké finále chystá velkou výpravu
Brněnská AVL rozklíčovala své vítěze, na výslunní se po loňském klopýtnutí vrátila Kia-Ora
Kia Ora vrací úder
Legendární Kia-Ora hlásí rozdělení

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Eva Fryšarová