AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Cvičením tráví každou volnou minutu a je jim jedno, zda jsou momentálně unavení nebo nemocní. Potřebují sport k tomu, aby měli pocit, že žijí, i když je jejich posedlost ve skutečnosti zabíjí. Nahlédněte do temných zákoutí závislosti na cvičení.

Chtěli jste před dovolenou zapracovat na své postavě? Pak jste zřejmě rozšířili řady těch, kteří před příchodem léta zaplnili posilovny, sportovní lekce nebo se pokusili s přebytečnými kilogramy zatočit doma svépomocí.

Jenže zatímco většina těchto nárazových sportovních nadšenců v relativně krátké době odpadne, existuje i opačný extrém lidí, kteří jsou na cvičení totiž skutečně závislí a závislost na cvičení je nemocí jako každá jiná.

Odpočinek? Zbytečnost!

„Přivydělávám si jako cvičitelka zumby v jednom fitku a přibližně před rokem začala na moje hodiny chodit trochu zvláštní slečna. Nevynechala jedinou hodinu, po skončení lekce zůstávala v sále a plynule navázala dalším cvičením, které následovalo. Měla krásnou, vysportovanou postavu, na cvičení nosila modely podle poslední módy, ale zvláštní bylo, že jakoby nedokázala vůbec odpočívat,“ říká Renata, která si kvůli ochraně soukromí svých klientek, nepřála uvést celé jméno.

„Zatímco my ostatní jsme měli chvilku na napití, otření potu nebo závěrečné protažení, ona stále poklusávala, dělala kliky, sklapovačky. Zkrátka jsem z ní měla pocit, jako kdyby se snažila strávit maximálním pohybem každou sekundu lekce a moje pokusy vysvětlit jí, že i strečink je důležitý, naprosto ignorovala. Pak jsme se o ní jednou začaly bavit se dvěma kolegyněmi a zjistila jsem, že chodí i na všechny jejich hodiny, zkrátka trávila cvičením několik hodin každý večer,“ dodává cvičitelka.

Podle odborníků je skutečně závislost na cvičení stále častější, a ačkoli se vám může jevit jako veskrze pozitivní záležitost, ve skutečnosti jde o poruchu, která postiženým dokáže zničit život. Nikdo samozřejmě nezpochybňuje, že přiměřené sportování je zdraví prospěšné, ovšem pokud se vymkne kontrole, je spíše zdraví nebezpečné.

Může vést ke zranění v důsledku neúměrné zátěže, poškození zdraví následkem nedostatečného odpočinku i podvýživě (závislost na cvičení je totiž téměř v polovině případů spojena i s poruchami příjmu potravy).

Obrana proti úzkosti

„Takzvaná závislost na cvičení je pro řadu odborníků poněkud kontroverzní téma, a zatímco jedni jsou přesvědčeni o její existenci, druzí tvrdí, že nelze hovořit o závislosti v pravém slova smyslu. Nicméně o tom, že nezdravá posedlost pohybem je určitým druhem poruchy, zřejmě nelze pochybovat,“ říká psycholožka Zdeňka Dušková.

„Pro závislé na cvičení je typická neschopnost odpočinku a naprostá ignorace potřeb jejich těla,“ dodává odbornice.

Zatímco ostatní by ani nenapadlo jít do posilovny v okamžiku, kdy se o ně pokouší chřipka, mají natažený sval nebo jiný zdravotní problém, závislí na cvičení si sport neodepřou ani v tomto případě. Touha po cvičení je zkrátka silnější než únava, nemoc nebo cokoli jiného.

"Pro postižené je cvičení často jakousi obranou proti stresu, úzkosti či emocionálním problémům," doplňuje psycholožka.

Společným rysem lidí závislých na cvičení jsou problémy i v jiných oblastech života, které jsou často právě důvodem vzniku závislosti. Cvičení jim dává pocit, že mají své tělo naprosto pod kontrolou, ovládají ho a tento pocit moci a kontroly je právě to, co jim například v profesním nebo vztahovém životě schází.

Pocit uspokojení z kontroly nad vlastním tělem představuje psychickou stránku této poruchy. Podle psychologů jsou závislostí na cvičení více ohroženi perfekcionisté orientovaní na výkon.

Zároveň však mají nízké sebevědomí a malou důvěru ve své vlastní schopnosti, proto je tak fascinuje, že při cvičení mají dokonalou kontrolu nad svým tělem a postavou. Druhou stránku potom představuje fyzická stránka závislosti, která je podle doposud provedených výzkumů vlastně závislostí na endorfinech, které se při sportování vylučují.

Stejná jako závislost na heroinu

Výzkum z roku 2009, jehož závěry citoval například Daily Mail, dokázal, že závislost na cvičení je podobná závislosti na heroinu. Lidé závislí na cvičení trpí stejnými abstinenčními příznaky (zimnice, třes, drkotání zuby, tiky očních víček) jako závislí na heroinu.

„Rozdíl mezi lidmi, pro které je sport součást zdravého životního stylu, a těmi, kteří jsou na něm závislí, tkví v tom, že pro závislé je sport vším. Cvičení je pro ně náplní života, je důležitější než všechno ostatní, důležitější než rodina, práce, vztahy,“ vysvětluje psycholožka.

„Stejně jako u ostatních závislostí jsou postižení v depresi, podráždění a trpí stavy úzkosti, pokud nemají svou drogu, kterou je v tomto případě cvičení.“

Proto také ignorují únavu a zranění či nemoc pro ně nejsou důvodem pro přerušení cvičení. Čím víc hodin stráví cvičením, čím těžší závaží uzvednou a čím více kilometrů naběhají, tím jsou spokojenější. A stejně jako ostatní závislí často ani nejsou schopni na svou situaci nahlédnout objektivně a neustále sami sebe přesvědčují, že mají vše pod kontrolou.

Závislost na cvičení se, podle odhadů, týká zhruba osmi procent pravidelných návštěvníků posiloven a sportovních center. Tři procenta jsou přitom považována za skutečně vážné případy.

Jestliže máte pocit (a nejspíš se v tom smyslu vyjadřuje i vaše okolí), že se vám sportování vymklo z rukou, je nutné vyhledat odbornou pomoc. Psycholog vám pomůže odhalit příčiny vaší závislosti a s jeho pomocí se naučíte svou posedlost cvičením kontrolovat a najít účinnější obranné strategie proti stresu, úzkosti a problémům.

Zdroj: ona.idnes.cz
Foto: Ilustrační obrázek