AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Podívejte se na fotku a klidně by to mohl být článek o tom, že „Jarda Jágr je singl“. Brněnský organizátor Adam Matušek zkrátka podobu s naší hokejovou hvězdou podobu nezapře a kamarádi si ho také kvůli ní rádi dobírají. Přitom Adam si spíš než s hokejkou rozumí s volejbalovým míčem a možná ještě víc s cestovatelským průvodcem.

Loni jsi si od organizování brněnské AVLky odskočil do Francie, co jsi tam dělal?
Byl jsem si na rok zalyžovat ve francouzském Grenoblu. Škola byla tak hodná, že mi na to dala Erasmus stipendium, takže to šlo skoro samo. Samozřejmě jsem tam chodil i do školy, dokonce napsal diplomku, ale víkendy byly vždycky k dispozici. Sezóna je tam od začátku listopadu do konce dubna, což už se dá.

Teď už sice organizuješ, nicméně zas jezdíš do Německa.
Letos v září se mi povedlo dokončit školu – Biomedicínskou techniku a bioinformatiku v Brně na Elektru – a teď se mi ještě nechce do procesu, tak tak střídavě pracuju a dovolenkuju. Jezdím takhle občas pomáhat na montáže výstav, a nejen do Německa. Člověk se aspoň podívá do světa.

O jaké výstavy jde?
Nejde o umělecké výstavy, jedná se o různé veletrhy. Udělali jsme si s klukama partu, která objíždí výstaviště v Německu, Švýcarsku a Francii a děláme, co je potřeba. Nedávno jsem se zrovna vrátil z Basileje, kde jsme připravovali a rušili basilejský strojírňák Swisstech. Je to taková příjemná varianta, jak vydělat nějakou korunu a ještě se občas někam podívat.

Podle všeho jsi nadšený cestovatel.
Vzhledem k tomu, že jsem pořád studoval, tak se dalo cestovat vždycky jen přes léto. Prostě sbalíme auto a na dva měsíce vypadnem. Za poslední dva roky jsem toho projel docela dost. Předloni to byl výlet Itálie, Francie, Španělsko, Portugalsko a loni se mi povedlo podívat se východně-jižním směrem na Ukrajinu, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Řecko, Albánii, Černou horu, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko a Maďarsko. Zatím jsem se hodně držel v Evropě,teď se snad zadaří i dál.

To je docela široký výčet. Která země tě zaujala nejvíc?
Nejvíc se mi líbilo na Ukrajině a v Portugalsku. Jsou to dost protikladné země. Ukrajina je ještě pořád jedna z mála zemí Evropy, kde člověk za čtrnáct dní na horách nemusí potkat nikoho kromě pár bačů s ovečkama, volně pobíhající stáda koní a když má smůlu (nebo štěstí), tak třeba i medvěda. V Portugalsku je život úplně jiný. Portugalci jsou klasický národ s jižanskou povahou, která je k prázdninové náladě jako dělaná. A hlavně nikde jsem nepotkal tak úžasně dlouhé a opuštěné pláže, kam si pouze místní  chodí k večeru zaserfovat a jinak nikde nikdo. Daleko od hotelů a turistů si tady člověk může užít pár pěkných dní.

Vracíš se rád na již navštívená místa?
Stála by za to každá z nich. Všude je spousta věcí k vidění, hodní lidé, ale problém je ten, že člověk to všechno nemůže stihnout. Nejraději mám ale Francii, ta je mi druhým domovem. Proto už ji ani nepočítám, jako cestovatelský zážitek.

Kdybys měl ke každé zemi napsat jednu větu.
Itálie – Toskánsko: Člověk má pocit, že Toskánsko má stejně kopců, jako kostelů, skoro na každém jeden stojí.
Francie: Nejlepší země Evropy.
Španělsko: Mañana (zítra). Rozuměj naprostý opak úsloví „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek“.
Portugalsko: Chceš prověřit schopnosti své GPS? Portugalské silniční značení je dobrá výzva.
Ukrajina: Recept na rektální sondu zdarma? Dredy + rastafa čepice a hurá na Ukrajinu.
Rumunsko: Od té doby, co jsou v EU už to tu není takové dobrodružství.
Bulharsko: Víc měst, jako je Plovdiv!
Řecko: Taky bych chtěl být v takové krizi.
Albánie: Pozor na mercedesy s tmavými skly.
Černá Horu: ČH má jen tři typy krajiny - hory, řeky a moře. Všechny ale stojí za to!
Bosna a Hercegovina: Orient v srdci Evropy.
Chorvatsko: Dobrý den, mluví tu někdo jinak jak česky?
Maďarsko: Placka s rybníkem napravo.

Já mám z Ukrajiny hned dvě dost dobrodružný historky. Číhalo i na tebe při tvých cestách nějaké nebezpečí?
Já mám spíš úsměvnou: Jednou jsme v Řecku zastavili kousek od pobřeží na moc hezké pláži, kde skoro nikdo nebyl. Bylo to k večeru, tak jsme si vybrali místo na spaní a libovali si, jak je to tu supr. Ráno při východu slunce jsme zjistili, že kolem přibilo pár karavanů, hned vedle nás jeden rakouský, ve kterém bydlel postarší pán. Ten si s námi hned začal povídat, jak se mu tu líbí, že sem jezdí už řadu let a že takovouhle pláž jen tak nenajdete. Poté si sundal plavky a šel se projít po písku. Nám se pláž sice líbila, ale že by byla zase až tak úžasná, to jsme říct nemohli. Nicméně po snídani jsme se vydali taky k moři. Trošku nás zarazilo, že takových nahatých postarších pánů je tu povíce a že si spolu často sednou do písku a dlouho povídají, ale nedělali jsme si s tím hlavu. K poledni nám to začlo být podezřelé, protože přijížděli pořád další a další a nikde žádná slečna. Rakušákovo pozvání na poobědové pivo jsem s díky odmítl a raději jsme zvedli kotvy. V tu chvíli jsem nevěděl, o co všechno jsem přišel, protože na infocentru ve vesnici jsme se dozvěděli, že jsme strávili noc na nejvyhlášenější gay pláži na celém řeckém pobřeží.

Míváš, nebo alespoň na začátku měl jsi, před cestou obavy?
Takhle mě na to nikdy nenapadlo pohlížet. Nejsem ten typ, co by se někde ztratil v davu, takže se na cizí prostředí vždycky docela těším. O to příjemnější jsou pak návraty domů.

Myslíš, že s takovou cestovatelskou povahou se člověk narodí?
Přijde mi, že na spoustu lidí přijde aspoň jednou v životě takové cestovatelské období. Někomu to zůstane déle, někomu třeba jen pár měsíců.

Co by sis kromě poznávání cizích zemí ještě napsat do kolonky koníčků?
Fakt můžu prkno a lyže, kolo. Když je čas, rád zajdu do divadla, to se mi ale poslední dobou moc nedaří.

Teď tě ovšem k tomu ještě baví organizování. Rok si odpočinul, nicméně jak dlouho už turnaje pořádáš?
Za celou mou činnost v AVL může Libor Merta, který se znal s Karlem a občas pro něj dělal dozor na turnajích. Jednou nemohl a já jsem byl ve správnou chvíli na správném místě. Další rok už jsem dělal celou 1. ligu. Měl jsem štěstí, hned další rok jsme do ní postoupili, takže mi to pěkně vyšlo. Tuším, že to bylo někdy kolem let 2004, 2005

Ještě pořád tě to těší?
Musím říct, že moje první liga je dobře vychovaná, takže turnaje probíhají v podstatě bez problémů. Člověk potká spoustu lidí, po zápase dáme pivko, či dvě. Bývá to taková příjemná volejbalová pohoda, jak to známe. Co je vždycky nejkrušnější, to je ranní vstávání. Těžko se mi v sobotu zvedá z postele v půl sedmé. Jak se ale postaví hřiště, rozjede turnaj a otevře bar, je všechno jak má být a ranní utrpení je pryč (smích).

AVLku i sám hraješ, začínal jsi od pětky, nebo jsi se k němu přidal?
Panda hraje už skoro deset let, takže jsme začli ve dvojce, po nějaké době postoupili do jedničky a zdlouhavé propracovávání se nám vyhnulo a momentálně vedeme tabulku.

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv AVL