28.01.2014
Ne vždy funguje teorie v praxi. Většinou to zjistím v okamžiku, kdy se snažím své teoretické znalosti uplatňovat na členech rodiny. Smutné je, že aktuální boj s finanční gramotností naší sedmileté dcery zatím prohrávám na celé čáře.
Její vztah k penězům se začal profilovat již v útlém mládí. Zatímco jiné děti dokážou být docela shánčlivé, penízky sbírají a kumulují, dcera vždy vyznávala jiné hodnoty. S darovanými mincemi si neustále hrála, bezelstně rozdávala návštěvám nebo je prostě někam založila. Kasičku s krtečkem jsme hledali více než týden. A protože nechci mít doma Harpagona, obešlo se to doma většinou bez scén, trpělivě jsem vysvětlovala původ i funkci peněz a čekala, že s přibývajícím věkem pochopí jejich hodnotu sama. Přibývající věk zatím přinášel spíš dokonalejší argumentaci: Já tu sušenku ale vážně potřebuju – Říkala jsi, že to jsou moje peníze - K čemu ty peníze tedy mám, když je nemůžu utratit. To se tady mají jen tak válet? Ještě je ztratím.
Psali jsme také:
Opět je tu celorepubliková sbírka na "oběti" tržní ekonomiky
Zkazila nám centrální banka Vánoce?
(Ne)šťasně bohaté Vánoce
Autor: Ilona Katzová, Modrá pyramida