AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Týden do půlmaratonu. Takže včera dvanáct a den předtím osm. A před týdnem dalších dvanáct kilometrů. To jde. Je to lepší než loni. Ale stejně to nesplňuje moje předsevzetí běhat dva až třikrát týdně. Spíš jednou až dvakrát týdně.

Výjimečně se nevymlouvám, ale za jednou týdenní pauzou stojí nachlazení, bolest v krku. Samozřejmě z té euforie, že už přišlo jaro a svítí sluníčko a vypadá to, že je venku teplo, a tak můžu vyběhnout jen v triku s dlouhým rukávem.

Oblečení na běh je zkrátka alchymie. Co si vzít, aby se mi sportovalo komfortně, aby mi nebyla zima nebo horko? Proto také zkušení běžci ve svých článcích radí zabalit si na start závodu různé varianty oděvu. Udělám to taky tak, stejně jako na svém prvním půlmaratonu v Ústí loni v září. Nakonec jsem vybrala ohoz na poslední chvíli v převlékárně. Podle toho, v čem se chystala běžet většina.

Běžecké články teď docela hltám, baví mě třeba postřehy běžeckého guru Miloše Škorpila. Aktuálně třeba o tom, že nahánět pár dní před půlmaratonem, co jsme doteď nestihli, je kontraproduktivní. Odteď už žádné delší výběhy. Jen se lehce vyvenčit. To si napíšu na lísteček a přivážu k běžeckým mizunkám! A odpočívat. V pondělí mám v plánu saunu. Uf.

Jo, trochu předzávodní horečka.

A taky zapomenout na alkohol. Včerejších dvanáct kilometrů Běhu pro Unicef jsem zapila na dlouhou dobu posledním pivem. Slibuju! A taky trochu hlídat jídlo. Takže jsem si včera po doběhu nedala párek v rohlíku.

Další článek radí se pár dní před startem dopovat sacharidy, absolvovat tzv. carbo loading. Na talíři míň masa, víc brambor. Tuhle ultraalchymii ale spíš vzdávám. Nepřežírat se stačí, zvolila jsem snazší taktiku. Ráno před závodem, startuje se ve 12, to jistí osvědčená ovesná kaše s ovocem. A na trať hroznový cukr. A nemíjet občerstvovačky.

Průběh závodu je jasný. Prvních pět kilometrů to budu chtít vzdát. Takže kamarád běžec půlmaratonec Adam (se mnou na obrázku ze včerejšího výběhu) radí vyklusat si je velmi pomalu ještě před závodem. Jenže představa, že si tak dám do nohou dohromady šestadvacet?! Pak se dostanu do tempa. Mám to štěstí, že dokážu běžet konstantně, o což se stará taky aplikace Sport Tracker. Naposledy to bylo v pohodě do šestnáctého kilometru, posledních pět bylo.. Posledních pět. Přijde proklínání, hledání důvodů, myšlení na vše možné jenabychužbylavcíli. Možná i přechod do rychlé chůze (ach jo!)

Ale třeba to bude lepší. Dvanáct kilometrů jsem před týdnem běžela ve skvělém tempu. Vydržet ještě devět, to by byl čas! Fakt je, že to bylo zrovna po tom bezsportovním nachlazení, takže plná síly. Měla bych víc odpočívat!

Beztak vytyčený čas, mám-li vlastně nějaký, je „být lepší než poprvé – dvě hoďky dvacet“ a cítit se v cíli báječně.

Cíl, který mě táhne spíš, myšlenka, která mě při běhu provází, je být jako Murakami: běhat (vlastně skoro každý den) a psát…

Psali jsme také:

Evíkův blog: Místo kytky pórek. Ale sluchátka na běhání to navýsost vyžehlily
Evíkův blog: Zachrání mě na půlmaratonu jiné sporty? Výmluvy určitě ne
Můj první půlmaraton. Nechci myslet na to, že běžím, a tak dojde i na sex
Evíkův blog: Svůj první závod jsem chtěla po pěti stech metrech vzdát

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv autorky