AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Podle jména byste si ji nejspíš představili někde na koncertních pódiích. Ona je přitom naší úspěšnou snowboardistkou a lyžařkou, v létě se pak svěřuje do rukou trenérů Beachklubu Pankrác, především šéftrenéra Pavla Krče, a věnuje se plážovému volejbalu. „Vrcholový sport se dá dělat jen chvíli, na umění bude čas vždycky!“ vysvětluje osmnáctiletá Ester Ledecká, dcera muzikanta Janka Ledeckého. Letos má za sebou navíc na poli snowboardingu velké úspěchy: z juniorského mistrovství světa přivezla dvě zlaté medaile; pravděpodobně bude Českou republiku reprezentovat příští rok na zimní olympiádě v Soči.

Jsi úspěšná snowboardistka, co pro tebe znamená beach volejbal?
Léto, slunce, písek a především skvělou zábavu s príma lidmi. Je to děsně přátelský sport.

Proč jsi sáhla právě po něm?
Když se mě naši ptali, co bych si přála k dvanáctým narozeninám, chtěla jsem jediné: hrát volejbal. Byli jsme se i s bráchou podívat v nějakém klubu, kde hráli  šestkový volejbal v tělocvičně, ale to bylo pro mě hrozné zklamání. Strašně moc jsem si přála hrát TEN volejbal, co se hraje venku. Takže jsme hledali dál a až kamarádka z lyžování nám doporučila Beachklub Pankrác a poslala mě za Michalem Palinkem. Takže možnost hrát beach byl můj splněný sen k narozkám, který trvá už pět let. 

Trénuje tě jeden z našich nejlepších trenérů a šéftrenér Beachklubu Pankrác Pavel Krč, jaký je to trenér?
Na Pankráci jsou vůbec skvělí trenéři. Když jsem poprvé viděla Pavla, stal se pro mě okamžitě beachvolejbalovým vzorem a jsem přesvědčená, že takhle hraje beach bůh! Pamatuju si, že poprvé mi poradil přes síť z jiného kurtu – ON má přehled o všech kurtech imrvére – příjem mi lítal z hřiště a on mi řekl, že si musím srovnat ruce. Na tenhle moment nikdy nezapomenu. Navíc vypadá jako Jean Paul, doma už mu jinak než Belmondo neřekneme (smích).

Co ti na jeho způsobu trénování vyhovuje?
Baví mě, že nás trénuje tak naplno, jako kdyby trénoval lidi ze světovky. Navíc nám vždycky ukáže, jak to děláme blbě a jak se to má dělat správně.

Když porovnáš učení se beache a jízdy na snowboardu, co je náročnější?
Těžko říct, všechny sporty jsou na vrcholové úrovni těžké. Ale řekla bych, že na snowboardu a lyžích mám oproti beachi poměrně velký náskok.

Povede se ti zahrát si i v zimě?
Hraju hlavně přes léto, v zimě přijedu do Prahy vždycky jednou za čas přebalit tašky. Když zbyde jeden den čas, tak si udělám zkoušky do školy, ale na beach se za celou zimní sezonu nedostanu.

Jaké jsou pak ty návraty, když se místo prkna zase postavíš na písek?
První týden je to peklo. Vůbec nevím, kde to stojím, proč tam stojím, kam mám hrát a co mám dělat. Jediný co slyším, jsou povely od trenérů a Mírovy zoufalý výkřiky: Kde to parkuješ?! Zapoj globus! Sundej už ty lyžáky! Na příští trénink ti nafasuju buzolu! Zase homerun…Všude lítaj míče a já je nejsem schopna ani chytit, natož nějak rozumně usměrnit.

Myslíš, že ti léto strávené na beachi pak pomáhá na svahu? Dá se z toho něco vytěžit?
Určitě! Já si to teda úplně neuvědomuji, ale často to slyším od svých trenérů, a hlavně od trenérů svých soupeřek. Ti to považují za jednu z mých tajných zbraní. Když jsem se svému rakouskému trenérovi poprvé zmínila, že v létě občas v rámci fyzičky hraju beach, tak se mě na dalším závodu světového poháru přišlo zeptat asi pět lidí osobně, jestli je to pravda. Protože jsme ve svěťáku pořád stejná partička, tak na dalším závodu už jsem „hrála“ první ligu a ke konci zimy ze mě byla extraligová beachařka, která dělá snowboarding pouze jako doplňkový sport (smích).

Dovedeš si představit, že by ses místo snowboardingu věnovala právě beachi?
Ano. Já mám poměrně bujnou fantazii.

Zajdeš si i ráda zahrát turnaj? Dáváš přednost ženskému beachi nebo mixům?
Miluju turnaje! Radši hraju ženské turnaje, abych mohla smečovat, to mě strašně baví. Na chlapskou síť ještě nevyskočím, nemám moc dobré nahrávky ani technické údery, obecně to bude chtít ještě hodně tréninku.

Už se ti povedlo přemluvit taťku, aby s tebou na mixy dorazil, plácá to taky trochu?
Janek tu byl na pár kempech a moc ho to bavilo, ale pak měl úraz ramene z windsurfu a navíc hodně cestoval po světě, takže se to chystá teď dohnat.

A naopak, podědila jsi ty po něm trochu toho hudebního talentu?
Já zpívám, jen když si myslím, že nikdo neposlouchá. Táta už mě ale párkrát načapal a říká, že zpívám  dobře. Aby to neříkal, když jsem jeho holčička (smích). Na kytaru umím dohromady asi tři písničky, ale tam ještě trochu zapracuji, na klavír jsem se učila, ale teď už se můj repertoár taky hodně zúžil. Zahraju asi dvě písničky, z nichž jedna je Ovčáci, čtveráci.

Proč ses nakonec rozhodla věnovat se sportu a nenásledovat ho v hudbě?
Vrcholový sport se dá dělat jen chvíli, na umění bude čas vždycky!

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv Ester Ledecká, ona.idnes.cz, čtk