AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Už někdy v dubnu jsem se s Honzou Píchou (spolu na fotce vpravo), kamarádem z pražské AVL - Bubu Teamu v sedmé lize, že poběžíme půlmaraton v Ústí nad Labem. Ani nevím, co mě to napadlo a už vůbec netuším, proč souhlasil. V tu dobu totiž stěží uběhl tři kilometry. Jenže naše úmluva a vzájemný hec ho nakopnuly k tomu trénovat a poslední srpnový den uběhl rychleji než já desetikilometrový Nike Run Prague a o pár dní později coby trénink na Ústí devatenáct kilometrů v hodně pěkném čase. Podělil se s námi o svůj příběh.

Proč jsem začal běhat? Minulý rok expřítelkyně řekla, že člověk jako já, co sedí skoro pořád v hospodě a kouří, nemůže uběhnout 10 kilometrů za hodinu. Já řekl, že by to šlo a začal jsem běhat cca 2 až 3 kilometry denně, víc jsem nedal a za dva měsíce jsem naběhal zhruba šestadvacet kilometrů.

Pak jsem zjistil, že je registrace na loňský Nike Run Prague už ukončená a spolu s tím běhat přestal.

Tenhle rok jsem si jen tak pohrával s myšlenkou, že bych to zkusil, ale opět jsem měl za měsíc naběháno jen pár kiláků.

Pak mi Evík napsal, jestli nedám půlmaraton, řekl jsem si, proč ne a zabejčil se. Hlavně jsem začal běhat pravidelněji. Začal jsem prohlížet běžecký weby a skupiny na Facebooku. Našel jsem skupinu lidí z Kunratic, co běhají častěji, zkusím to a uvidím.

Sice ještě moc nestíhám a běhám stylem indiánského běhu, třeba kilometr běh, pak sto metrů chůze, ale desítku dávám zhruba za pětašedesát minut. Do toho jsem omezil hospody, protože po ní se mi nechtělo běhat s kocovinou. Snížil jsem i počet cigaret a hned se běhá lépe.

Pak už to šlo nějak samo a běhání mě chytlo. Jen pro zajímavost, loni jsem za tři měsíce naběhal 26,79 kilometru, letos za 6 měsíců 230 kilometrů. Beru to jako relax a pohodičku. Převlíknout, nasadit brýle, sluchátka a hurá na cesty Prahou.

Předtím, než se vrhneme na půlmaraton, se mi ještě povedlo na poslední chvíli sehnat startovní číslo na Nike Run Prague. Kromě začátku, kde se nedalo pořádně běžet kvůli mase lidí, co vyběhla, to byla pohodička. Cestou lidi povzbuzovali, fandili, a to člověka nakopne k tomu, aby běžel dál. Výsledný čas: 01:03:13 – je na mě dobrý. Navíc expřítelkyni, o níž jsem mluvil v úvodu článku jsem předběhl o celých devět minut!

Možná nebýt toho začátku, mohl být můj čas ještě o kousek lepší. Zatím mám na desítce nejlepší čas 00:57:13, tak snad to dám příští rok už pod hodinu.

A teď ještě ten půlmaraton…

Psali jsme také:

Evíkův blog: Svůj první závod jsem chtěla po pěti stech metrech vzdát

Autor: Honza Pícha
Foto: Archiv iDnes.cz, Eva Fryšarová