AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Suverénně ovládly první lednový turnaj žen, žádný z osmi konkurenčních týmů jim nedokázal šňůru vítězných setů přerušit. Pravda, v semifinále na nakonec třetí Havanu dotahovaly ztrátu osmi míčů, nakonec se však celek kapitánky Jany Mašátové s názvem Žižkov mohl radovat z triumfu. „Chtěly bychom poděkovat za podporu, které se nám dostaly od rodičů a kamarádů a hlavně od družstva Sokol Žižkov muži A, B a C,“ řekla hned na úvod Jana (na snímku vlevo).

Výhra novoročního turnaje může být pro Žižkov satisfakcí za loňský turnaj žen pod hlavičkou AVL, kdy manšaft na druhou příčku posunul ve finále prohraný tie-break. Tehdy děvčata musela hrát v pěti a v závěru jim došly síly.

Vyhrály jste první letošní ženský turnaj. Byly to jednoduché zápasy nebo vám cestu k vítězství dokázal někdo znepříjemnit?
V zápasech skupiny jsme si zvykly na tělocvičnu a rozhýbaly se, takže do dalších zápasů, i když po značné pauze, jsme šly relativně rozehrané. Nakonec jsme všechny zápasy zvládly, jak se říká, bez ztráty kytičky, ale ani nám se nevyhnula klasická volejbalová šedivka, kdy jsme v semifinále s Havanou dotahovaly osmibodovou ztrátu.

Ve finále jste se utkaly s týmem Roztok. Byly jste na tom jednoznačně lépe?
Finále bylo kromě pár balonů víceméně v naší režii. I když sil, hlavně ve druhém setu, již nebylo tolik. Soupeřky se nám povedlo zatlačit hlavně servisem a dobrou hrou v poli, po které následovaly často tvrdé smeče.

Lze tedy nějak zobecnit váš recept na úspěch?
S některými z holek se známe v podstatě od volejbalových začátků, takže nás pojí dlouhotrvající kamarádské pouto. Ale i nové hráčky k nám velmi rychle zapadnou a naladí se na „naši vlnu“. Myslím, že pohoda na hřišti doplněna něčím dobrým k pití, dobrou náladou a chutí vyzkoušet některé herní situace, které se v jiných zápasech bojíme zkusit, byla tím pravým receptem na vítezství.

V sestavě, v jaké jste nastoupily, spolu hrajete tedy pravidelně? Jistě i nějakou pražskou soutěž.
Hrajeme hodobóžovou pražskou první třídu a držíme se, co to jde. Tréninky nám moc nevychází, takže ještě pořád čerpáme ze zkušeností z „mládí“, kdy jsme většina hrála juniorskou extraligu. Letos máme po dlouhé době zase trenéra, takže se snažíme alespoň občas zaměřit na naše slabiny.

Jaký hrajete systém? Na kterém postu seš ty?
Systém je to spíš odbij a uteč, aneb je důležité nesrazit se a občas někde něco vybrat (smích). Já hraju hlavně na účku nebo na smeči. Systém s aktivním účkem jsme vlastně dřív moc nehrály, takže se snažíme tento post více zapojovat a alespoň trochu roztrhat soupeřovu obranu.

Nicméně hraješ i beach. Co je ti momentálně bližší? Nemáš problém s přechodem hala - písek?
Moje beachová spoluhráčka se nyní věnuje krásám mateřství, takže jsem teď tak trochu plonková. Vlastně letos je to od doby, co jsem vrátila k volejbalu, poprvé, kdy beach přes zimu příliš nehraju. Spíš se mi občas povede ukecat nějakého chlapa, aby se mnou šel na mixy, než najít pohodovou spoluhráčku. Doufám, že se mi teď podaří najít nějakou skupinku, se kterou bych alespoň občas chodila hrát.

Přechod mi nedělá žádné problémy, kombinuji oba sporty již dlouho, takže „těžím“ ze silných stránek jak beache, tak šestek. Díky beachi mám třeba lepší pole, a díky šestkám větší ránu. Teda pokud se tak mému pokusu o smeč vůbec dá říkat (smích). Pro mě je kombinace obou sportů naprosto ideální.

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Eva Fryšarová