AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Důležité je mít motivaci, a když je ztělesněná, tím lépe. Pro Petru Staňkovou z liberecké AVL to byl učitel na střední škole. Nadchl ji natolik, že už má za sebou dva půlmaratony, jeden dokonce v Drážďanech, a v dubnu si na své konto plánuje připsat druhý pražský.

Není divu, když tím motivátorem byl Pavel Štryncl, několikanásobný vítěz Jesenického tvrďáka, dvojnásobný vítěz B7 a účastník mistrovství světa v extrémních sportech.

„Díky němu se dostavila neuvěřitelná touha se zlepšovat. Štryny nám ukázal, že svoje hranice může člověk neustále posouvat. Tím svým pozitivním přístupem ke sportu nenakazil jenom mě, ale i spoustu mých spolužáků,“ popisuje Petra, která už v té době měla za sebou několik různých školních krosů a závodů.

První větší akce, které se zúčastnila, byl před dvěma lety We Run Prague, deset kilometrů historickým centrem Prahy. „Tenkrát pršelo a běželo se nádherně,“ vzpomíná dvacetiletá běžkyně, která si vytyčila, že cílovou rovinu protne v čase 59:59, závod chtěla zdolat pod hodinu. Nakonec byl její výsledek ještě o čtyři minuty lepší: 55:53.

Po desítce bývá už jen malý krok k půlmaratonu, a jinak tomu nebylo ani u Petry. Svůj debut na jedenadvacet kilometrů dlouhé trase si odbyla loni v dubnu na oblíbeném závodě v hlavním městě.

„Sama od sebe bych se na něj asi nepřihlásila, ale můj kamarád Míra Holec mě pořád tak popichoval a hecoval, až jsem přihlášku zaslala. Statečně ten závod uběhl se mnou, celou dobu mi pomáhal, ptal se, jak mi je a podporoval mě, za což jsem mu vděčná. Do cíle jsme doběhli s časem 2:09:09 a tenkrát jsem Mírovi slíbila, že to příště dáme pod dvě hodiny,“ vypráví Petra, která je kromě sportovkyně také velkou hudebnicí.

Třináct let hrála na flétnu, kdy se účastnila i republikových kol a naposledy v roce 2012 skončila druhá. Pak hrála v kapele na bicí a teď se věnuje saxofonu. Se svými kamarády založila kapelu ForFun, od níž můžete slyšet kousky laděné do pop-rocku až funky.

Euforie z prvního půlmaratonu pak loni v říjnu Petru dohnala až na start další půlky do Drážďan. Na ten však vzpomíná s velkou hořkostí. „Do Drážďan jsem přijela večer před závodem unavená ze školy a volejbalu a věděla jsem, že to nebude nejlepší výkon,“ říká hráčka libereckých volejbalových Vrtulí.

Už na čtvrtém kilometru přišla krize a nevolnost. Zbytek závodu protrpěla a jinak krásnou trasu si vůbec neužila. „Nebýt Míry, který běžel se mnou, nevím, jestli bych to nevzdala. Výsledný čas byl 2:10:16. Letos mě čeká opět Praha, tak snad se pochlapím a zaběhnu to dobře,“ doufá Petra. V nohách toho ale letos ještě příliš nemá.

„Závody“ jsou pro Péťu jen takovým kořením běhání. Na druhou stranu ji dokážou nakopnout k tomu, aby pravidelně běhala – trénovala. Může pak porovnat výsledky s ostatními běžci, zjistit, jak je na tom s fyzičkou.  „Poslední dobou jsem ale čím dál víc línější,“ přiznává.

Běhat chodí také vždy, když si potřebuje vyčistit hlavu a přijít na jiné myšlenky. „Zní to jako otřesný oklepaný klišé z německýho romantickýho seriálu, ale je to tak: běhání mi dává svobodu,“ říká Petra.

„Dlouhé tratě mi ale taky daly pár centimetrů přes stehna, což se mi moc nelíbí,“ uzavírá s úsměvem.

Psali jsme také:

Vítěz David: Vyhledávám rychlejší závody, vytrvalost člověk vybuduje snáz
Osudová sedma? Bára trénuje i sedmkrát týdně, doběhla sedmá a na vítěze ztrácí sedm minut
Můj první půlmaraton. Nechci myslet na to, že běžím, a tak dojde i na sex
Dřív zvládl nanejvýš tři kilometry. Půlmaraton vyhecoval Honzu k pravidelnému tréninku
Evíkův blog: Svůj první závod jsem chtěla po pěti stech metrech vzdát

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Jiří Částka, Archiv Petry Staňkové