AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Přeskočili třetí ligu a díky divoké kartě z Letní AVL letos bojují ve druhé. Tým kapitána Karla Janáka s příznačným názvem Lavina, hned na svém prvním turnaji ukázal, že ho druhá liga nesemele. Brněnská Lavina je díky Karlově (na snímku přijímající) manažerským schopnostem ukázkovým příkladem fungujícího týmu v pravém slova smyslu. Parta kamarádů, která jen zřídkakdy obmění hráče spolu objíždí množství různých turnajů a o svých zážitcích si dokonce vede podrobné zápisky na vlastních internetových stránkách www.volejbal-lavina.cz. „Kdo není na webu, jakoby nežil. Firma může být dobrá, ale pokud se o ní neví, tak jakoby nebyla,“ směje se Karel.

Ze čtvrté ligy jste se skokově posunuli do dvojky. Čtvrtá liga vám nestačila?
Tak určitě. Ne, viděl bych to spíš tak, že co nám fungovalo ve 4. lize jsme dobře prezentovali i ve druhé, a to vedlo k dobrým výsledkům. Ačkoliv z našeho pohledu jsme také hráli zrovna s lehčími soupeři. Když jsme se dívali na jiná utkání, je nám jasné, že nás v dalších zápasech nečeká nic snadného. Navíc ve skutečnosti bychom letos měli hrát trojku. Loni jsme totiž vyhráli základní část čtvrté ligy, ve finále sice skončili až třetí, ale v baráži do té trojky nakonec postoupili. Řekli jsme si ale proč ještě nezkusit zabojovat o vyšší soutěž.

Jste zvyklí postupovat každý rok?
Přesně tak, co rok to postup. Začali jsme od nejnižší 5. ligy, z té postoupili do čtvrté. I když zde bylo mírné zaškobrtnutí, protože jsme sice vyhráli základní skupinu, ale ve finále vyhořeli a skončili pátí. Naštěstí však pár týmů odpadlo, a tak jsme nakonec postoupili. Ze čtyřky to byl už regulérní postup do trojky, respektive díky letní lize do dvojky.

To zní jakoby teď byly ambice na jedničku.
Rozhodně, plánujeme letos postoupit do jedničky a v dalším roce vyhrát celostátní finále (smích). To jsou zatím naše skromné plány do budoucna.

Má tvůj tým delší historii než jak je dlouhé jeho působení v AVLce?
Dá se říci, že ano a tak trošku i ne (smích). V podobné sestavě jsem hrávali už i dříve, protože tři ze šesti hráčů se znají už odmalička, a když jsme ochutnali kouzlo volejbalu, chtěli jsme to společně zkusit i zde. Doplnili jsme postupně tým o další prima kamarády a začali jsme společně hrát volejbal. Na různých turnajích jsme se však většinou jmenovali pokaždé jinak a řekli jsme si, že pokud chceme jít do AVL, bylo by fajn název sjednotit. Po dlouhých a náročných večerech a vymýšlení jsme se nějak dostali k Lavině. Abych to shrnul, asi tak půl roku před začátkem AVL jsme začali hrát pod tímto názvem.

Lavina, která všechny smete?
Jo, přesně tak (úsměv), to byla původní myšlenka. To, že se to daří někdy více, někdy méně, je asi jasné.

Dokonce máte i vlastní webové stránky www.volejbal-lavina.cz, které fungují jako takový blog týmu, zaznamenáváte si zde průběhy turnajů, ...
Kdo není na webu, jakoby nežil. Firma může být dobrá, ale pokud se o ní neví, tak jakoby nebyla. Ale web vznikl především proto, abychom se mohli zpětně podívat, co už všechno máme za sebou. Když tak za rok obrazíme třeba třicet turnajů, tak těžko si to pamatovat. Je fajn, když si to můžeme, pak někde najít a zavzpomínat. A mě to funguje především pak na snazší domlouvání zápasů a informací o nich, protože zde máme celkem přehledný kalendář turnajů.

A jak tak sleduju tvůj Facebook vím, že nehrajete jen AVLku, ale nevynecháte moc možností, abyste si pinkli. Dokonce jsme se letos potkali na Vranovském létě...
Objíždíme téměř všechny, co se konají v Brně a okolí. Já, jakožto kapitán a současně i tak trošku manažer týmu se starám vždycky o zajištění všech turnajů a hráčů. Jakmile se o nějakém turnaji v okolí dozvím, přihlásím nás tam a ostatní informuji, že jsme přihlášení a ať si tehdy a tehdy udělají čas (smích). Většinou to tak nějak dobře funguje.

Jako kapitán si tedy úspěšným krotitelem?
Jo. Co řeknu, to udělají, co neřeknu, to taky udělají (smích). Prostě nemusím toho příliš říkat a všechno funguje, tak jak má. Jsme prostě skvělá parta. Spíš svoji funkci kapitána využívám na „debaty“ s rozhodčím, které občas přesahují i mé pravomoci, ale už nemálokrát nám i toto pomohlo.

A skvělá parta jste i mimo kurt?
Tak určitě, kdybychom nebyli parta i mimo kurt, určitě by nám to tak neklapalo i na kurtu. Protože herně jsem přesvědčen, že nejsme lepší než většina soupeřů, ale právě ta parta a ten týmový duch dělá to kouzlo, kterým poráží soupeře.

Ačkoliv jste parta, která drží při sobě, střídají se čas od času hráči?
Hráči se měnili se, ale jen minimálně, spíš jen na místě nahrávaček. Borci jsou pořád stejní, jen se občas přidá někdo další na výpomoc. U těch nahrávaček to bylo především pak z důvodu Erasmů a delšího opuštění republiky.

Scházíte se i v týdnu? Pomáhají vám k dobrým výsledkům také tréninky?
Určitě by to šlo i samo, protože jsme přirozeně talentovaní (smích), ale ty tréninky jsou taky fajn. Trénujeme jednou týdně v plné sestavě a pak ještě jednou, kde je ale už jen část hráčů. A spíš než tréninky, je to hra, protože to nás baví víc a volejbal hrajeme především pro zábavu a radosti z vítězství.

Kde jsi vlastně k volejbalu poprvé přičichl, kde ses ho naučil?
Bohužel ještě nikde (smích), ale snažím se o to už asi pět let. Dříve jsem hrával závodně fotbal, ale po příchodu na vysokou školu už mě to tak nějak nebralo a na jednom kurzu aquaerobiku se školou, mi vyučující řekla, že mám talent na volejbal (smích). Tak jsem se tomu začal z ničeho nic nějak věnovat a postupně jsem k tomu přivedl i kamarády a další a začali jsme společně plácat.

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv AVL a týmu Lavina