AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Změna je reálná, když se chce, říká Roman Ptáček a přitom z jeho úst tahle věta vůbec nezní jako klišé. V jeho rodném Novém Městě nad Metují se mu pro volejbal podařilo nadchnout desítky dětí a loni pro ně dokonce uspořádal turnaj. Kromě toho má za sebou osmý ročník novoročního turnaje a teď chce rozjíždět AVLku v Červeném Kostelci.

Po deseti městech republiky se má Mizuno Amatérská volejbalová liga rozšířit do dalšího. V sobotu 23. března se v hale v Červeném Kostelci uskuteční přípravný turnaj pro smíšená družstva coby předzvěst tamního prvního ročníku soutěže. Ten by odstartoval podobně jako v dalších regionech v říjnu 2013.

Nová AVLka doplní turnaje v Hradci Králové, její organizátor Roman už čtvrtou sezónu hraje s N-teamem třetí hradeckou ligu.

Jak vznikla ta myšlenka přivést Amatérskou volejbalovou ligu také do Červeného Kostelce?
AVL vůbec mi přijde jako výborný nápad a její úroveň je opravdu hodně vysoká. Volejbal je nádherná hra, ale nesmírně složitá jak z hlediska herních činností jednotlivce, tak i celého týmu. Přesto mně učarovala a znám kolem sebe docela dost podobných nadšenců.

Co na tom, že občas hrajeme na první přes? Co na tom, že dáváme podání spodem? Komu vadí výškový průměr hráčů 171 centimetrů, o tom věkovém radši nemluvě (smích)? Profi hráči by s tím asi měli problém, ale na AVL? Proč si nezahrát amatérskou soutěž?!

Teď je jen potřeba zjistit, zda těmto amatérům nestačí jednou týdně pronajatá tělocvična. Třeba o nějakou soutěž ani neprojeví zájem. Když to ale ani nezkusíme, nikdy se to nedovíme. Proto se do toho chci pustit a hlavní organizátor Saša Mráz mě v mé myšlence podpořil.

Proč jsi jako lokalitu vybral právě Červený Kostelec?
Je zde výborná hala, kde se dají v případě nutnosti postavit i tři kurty. Sice pocházím z Nového Města nad Metují, ale tady pro takovou soutěž bohužel žádné použitelné zařízení není.

Pro jakou spádovou oblast by se tu AVLka mohla hrát, odkud se sem týmům bude dobře jezdit?
Předpokládám, že spádovou oblastí bude Náchodsko, a možná by se mohl přijet podívat i někdo z okresu Trutnov.

Nelze se bát, že by AVL v Kostelci ubrala týmy hradecké soutěži?
Můj předpoklad a záměr je postavit oproti krajské AVL v Hradci takovou menší okresní AVL. Tím pádem by tam družstva neubyla a na okrese by přibyla soutěž pro amatéry a hobbisty, které volejbal baví, ale nikdy ho nehráli ani na úrovni okresu.

Teď je na pořadu dne přípravný turnaj, jakou čekáš účast?
Byl bych velmi rád, kdyby se přípravného turnaje zúčastnilo alespoň deset týmů, jakýkoliv vyšší počet budu považovat za veliký úspěch.

Zároveň bych uvítal, pokud by se mi na AVL podařilo dostat i dětské publikum. Když rodiče hrají zápas, těžko najdete lepší diváky. V tomto směru mám v hlavě jednu myšlenku, ale zatím si ji nechám pro sebe.

Kapacita turnaje je dvanáct manšaftů, polovina je už zaplněná. Znáš týmy, které dorazí?
Většinou jde o družstva, se kterým se potkáváme na mém Novoročním turnaji Naruby aneb Turnaji o největší jelito.

S organizováním turnajů tedy zkušenosti máš?
Dokonce už z devadesátých let, kdy jsem pořádal dva grandslamové turnaje v ringo. Co se týče volejbalu, již zmíněný Novoroční turnaj Naruby jsem letos pořádal už poosmé. A loni se nám povedl také turnaj minivolejbalu pro základní školy v mém rodném Novém Městě nad Metují a okolní malotřídky.

Kromě toho volejbal sám hraješ, v Hradci Králové nastupuješ za N-team. Jaká je tvoje historie v AVL?
Se zdravotní přestávku tu hraju už čtvrtý ročník. Jsme opravdu ryzí amatéři, takže moje definice amatérismu je poněkud jiná než ta velkovezírova, který nově povolil i registrované hráče okresu. Na druhou stranu celé AVL nesmírně fandím a jsem přesvědčen, že pro volejbal jako takový to je správná cesta.

Jak si váš tým stojí letos?
Úměrně právě k mé definici amatérismu. Díky Exotům nejsme až na konci. Přesto si každý zápas úžasně užíváme.

Takže jsi správný volejbalový nadšenec.
Jsem amatér, kterého volejbal baví. Začal jsem hodně pracovat s dětmi, od první prezentace na Novoměstsku a náboru za podpory žáků z hradecké Slávie loni v únoru hraje teď volejbal v Novém Městě téměř šedesát dětí z prvního stupně základní školy. Stále kolem sebe slyším, jak jsou děti líné, samá televize a Faceboook, ale nikdo kromě řečí a kritiky nic pro změnu neudělá. Já jsem se rozhodl, že změna je reálná, když se chce. A ono to opravdu jde.

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv Romana Ptáčka