AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Letošní rok jsme nakrojili naše 3. výročí působení v AVL a již tradičně jsme se zúčastnili přípravného turnaje. Tentokrát se turnaj uskutečnil v sobotu 13. a v neděli 14. října (my jsme se účastnili nedělního turnaje) a již tradičně proběhl v hale Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Jak jsme si na něm vedli, si představíme na následujících řádcích.

Tento rok proběhl turnaj jako celodenní a utkalo se v něm celkem 18 týmů ze všech brněnských lig (byl ale otevřen i pro týmy mimo AVL). Do základní skupiny nám byli nalosováni dva soupeři a to týmy Žabaři a Kudrnáči.

Celý turnaj jsme odehráli v pro nás základní sestavě pro letošní ročník AVL a to: Zuzka, Adélka, Křeček, Karel, Vítek, Martin a Zbyňa.

Právě díky tomu, že jsme se po dlouhé době, sešli v základní sestavě, proběhl pro nás turnaj především ve znamení sehrávání a zjištění, kde máme slabiny a na čem musíme zapracovat, jestliže chceme být důstojnými protihráči v 2. AVL, do které jsme postoupili díky vítězství v letní AVL.

K prvnímu zápasu jsme nastoupili proti týmu Žabaři. Dle informací z tabulky AVL jsme věděli, že se jedná o tým z 5. ligy AVL a tak by pro nás nemělo být větším problémem soupeře porazit. Již při rozsmečování jsme tušili, že zápas by pro nás měl být příjemným zahřívacím kolem k zápasům dalším. Naše očekávání se potvrdilo a již od prvních míčů jsme soupeře jednoznačně přehrávali. Díky minimu chyb a velkému množství chyb soupeře jsme vprvním setu hladce vyhráli 25:13. Naštěstí jsme se ani moc neunavili a doufali jsme, že i druhý set bude v podobném gardu jak první. Náš předpoklad se zcela naplnil a i druhý set byl spíše otázkou nevytváření vlastních chyb a jednoduchého zakončování. Toto se nám bez problému dařilo a i v druhém setu jsme hladce zvítězili, opět se skórem 25:13. Připsali jsme si tak celkem pohodové první vítězství 2:0.

Příjemný vstup do turnaje byl za námi, věděli jsme však, že nesmíme "usnout na vavřínech", protože našim dalším soupeřem byl velice silný tým Kudrnáči. Po jednozápasové přestávce nás tak čekal další zápas s podstatně těžším soupeřem. Tým Kudrnáči totiž již dlouhou dobu hraje 1. AVL a rozhodně nepatří k outsiderům této ligy. I přes vidinu těžkého soupeře jsme se ničeho nezalekli a na soupeře jsme vlétli "v plné kráse". Po celý první set jsme byli mírně lepším týmem, což se i projevovalo ve skóre, kde jsme až do stavu 22:18, nad soupeřem vedli! Bohužel pak asi zaúřadovaly zkušenosti a šance porazit tento silný tým jsme se zalekli. V posledních míčích jsme najednou začali chybovat a vytvářet zbytečné body pro soupeře, které se nám staly osudnými. I přes velmi dobře rozehraný set jsme jej nakonec nedokázali v koncovce dotáhnout do vítězného konce a i přes velmi slušný výkon jsme nakonec vprvním setu prohráli 23:25. Tato porážka nás velice mrzela, především proto, že jsme byli již opravdu blízko skvělému vítězství. Nicméně jsme měli před sebou ještě druhý set, kde jsme věřili, že můžeme soupeře udolat. Bohužel však v druhém setu na nás asi dolehla tíha nevydařené koncovky prvního setu a již jsme nedokázali se soupeřem tolik držet krok. V druhém setu nás tak soupeř porazil již větším rozdílem a to 25:17. Připsali jsme si tak první porážku v turnaji, která byla pro nás, především díky výkonu v prvním setu, velmi hořká.

Vzhledem k výsledkům v základní skupině se do bojů o celkové vítězství v turnaji dostal tým Kudrnáči a pro nás tak zůstal boj o 7. až 12. místo (v základní skupině jsme skončili totiž druzí).

Nyní pro nás následovala opravdu dlouhá a nepříjemná přestávka, ve které se postupně utkali další týmy. Čekali jsme asi 4 zápasy (cca 3 až 4 hodiny času!), což velmi nabouralo naši připravenost. I přes dlouhé čekání, které jsme si zpříjemnili popíjením alkoholických moků a hraním společenských her, jsme se nakonec dočkali a čekali nás další zápasy ve skupině a to s týmy Panters a Aquabely.

K prvnímu zápasu v další skupině, jsme nastoupili proti nám velmi dobře známému týmu Panters. Tento tým známe velmi dobře, protože s námi společně strávil již 3 roky v AVL (a na dalších turnajích v Brně a okolí) a vždy jsme společně postupovali každým rokem o ligu výše  . Každopádně v posledních vzájemných soubojích, i díky jejich bývalým ligovým posilám, měl nad námi trošku navrch a porážel nás. Samozřejmě jsme se tímto faktem nenechali nijak odradit a na soupeře jsme nastoupili, plní odhodlání vyhrát. To se nám i po většinu prvního setu dařilo a drželi jsme si mírný bodový náskok. Tento náskok se ukázal jako klíčový v koncovce, kdy začal soupeř dotahovat, ale naštěstí nedotáhl. První set jsme tak vyhráli v poměru míčů 25:22. Bylo nám však zcela jasné, že druhý set bude velmi těžký a nesmíme nic podcenit. I když jsme nic nepodcenili, tak v druhém setu nás začal soupeř hned od začátku přehrávat a dělat nám nemalé trable. Statečně jsme sice vzdorovali, ale vdruhém setu to na soupeře nestačilo a přehrál nás v něm 25:20. Čekal nás tak první tie-break dne, kde jsme věděli, že jde o hodně, protože v případě porážky, bychom si velice zkomplikovali postup do "malého finále" o 7. až 8. místo. Tie-break začal především ve znamení přetahování se o každý bod, kde bylo vidět, že žádný z týmů nedá svoji kůži lacino. V půlce setu, když se měnily strany, byl rozdíl jednoho bodu, takže oba týmy měly celkem vyrovnané šance na vítězství. Avšak v koncovce se usmálo štěstí na nás. Za vyrovnaného stavu šel Martin na podání, a jak tomu už bývá (protože to prostě jinak neumí), to k soupeři "řezal" jedno podání za druhým. Pár prasat, troška štěstí a ejhle… bylo tu vítězství v tie-breakuv poměru míčů 15:9. Celkem jsme si oddechli, protože nebýt toho tzv. "posraného štěstíčka", kdo ví, jak by to dopadlo. Měli jsme tak na kontě další vítězství 2:1.

Tentokrát nás čekala jen jednozápasová přestávka, která přišla velmi vhod a nastoupili jsme proti týmu Aquabely. Tým, jenž působí v 3. AVL lize a podává někdy lepší a někdy horší výkony. Rozhodně však byl hratelným soupeřem a věděli jsme, že jakékoliv vítězství nás posouvá do "finále". Protože jsme byli již celkem unavení, nepodávali jsme stoprocentní výkon, ale co si budeme namlouvat, soupeř také ne. I když byl první set velmi vyrovnaný, tak možná únava, která na nás padla, nám jej nedovolila dotáhnout do vítězného konce a prohráli jsme v něm 22:25. Neztráceli jsme však naději a věřili v úspěch druhého setu. Ten se také dostavil! I když byl set opět velice vyrovnaný, dokázali jsme jej překlenout na naši stranu a v druhém setu vyhrát 25:21. Čekal nás tak opět tie-break, který většina z nás odehrála už opravdu se zbytky svých sil. Naštěstí ty "zbytky sil" byly větší než soupeřovi a i v tie-breaku jsme zvítězili 15:9!. Připsali jsme si tak další vítězství 2:1 a měl nás čekat poslední "finálový" zápas.

Poslední zápas, proti týmu Náhoda, měl následovat hned po tomto odehraném zápasu. Asi si jste schopni představit, jak nám bylo. Nicméně jsme nastoupili a snažili jsme se soupeři jeho hru znepříjemnit, jak jen to bylo možné. Bohužel však soupeř měl jednoho hráče, který skládal snad polovinu všech jejich balónů a to tak, že na jistotu. Navíc nám zcela "odešel" Karel, který na co sáhnul, to "posral". Bohužel s takovými okolnostmi se těžko vyhrává zápas a v prvním setu jsme prohráli 22:25. Do druhého setu se tak Karel ani neodvážil nastoupit a raději za sebe pustil čerstvou náhradu, jež se na nás přišla podívat,Zbyňu. Hra se dosti zlepšila, ale únava byla na všech hráčích již dost cítit. Bohužel soupeřův nejlepší hráč, jakoby nevěděl, co to únava je, a skládal jeden míč za druhým. Nakonec se nám nepovedl uhrát anidruhý set a soupeř nás v něm porazil 25:21.

Bohužel jsme si tak v našem "malém finále" připsali porážku a skončili jsme nakonec na pro nás pěkném 8. místě z 18 týmů. Na přípravný turnaj to byl velmi slušný výkon, ale zjistili jsme, že rozhodně máme co pilovat, především pak fyzičku.

Po osprchování jsme si někteří sedli do hospůdky a tak nějak zrelaxovali svá unavená těla.

Autor: Karel Janák, www.volejbal-lavina.cz