AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Vydal jste se běžet napříč republikou. Jak dlouho se vám ten nápad honil hlavou?
Nápad to byl poměrně spontánní, tak jak to mám ve zvyku. Samotná příprava trvala něco kolem čtrnácti dní, sehnat potřebné vybavení a především přesvědčit pár kamarádů, aby se mnou trávilo měsíc šíleně pomalým přesunem od jedné hranice k druhé. Bez jejich podpory by to nešlo.

Co pak bylo tím závěrečným, posledním, impulsem, kdy jste se rozhodl, že do toho skutečně jdete? Má váš čin nějaké poselství?
Poslední impuls byl do značné míry politický, byť mám k politickému aktivistovi notně daleko. Ten tichý souhlas společenské většiny se stále sílícím politickým vlivem komunistů a vážná snaha dosadit do vrcholné politické funkce člověka obklopeného bývalými rozvědčíky se silnou vazbou na Rusko? Víte, běháním získá člověk nadhled a motivaci překonat sám sebe, nespokojit se s vlastními limity. A to je to, co většině lidem kolem mě chybí. Tak jsem se rozhodl běžet symbolicky za ně a popovídat si s nimi o tom cestou.

Musel jste si od rodiny, známých a kolegů v práci, když jste prozradil, nač se chystáte, vyslechnout připomínky?
Shodli se, že jsem se už definitivně zbláznil. Má přítelkyně, i když s celým tímhle projektem nesouhlasí, mě podporuje a bez toho by to nešlo. Totéž bez podpory kolegů v práci.

Nechtělo se vám počkat třeba na jaro, až bude trochu tepleji?
Jak zní můj oblíbený slogan: včera jsi řekl zítra. Samozřejmě by bylo lepší nebrodit se po kotníky ve sněhu, ale výmluvy život nezlehčují, to teprve vlny dělají námořníka, no ne?

Pořizoval jste si nové oblečení a obuv?
Dovybavil jsem se pár kusy oblečení, které jsou určeny k běhu v extrémních podmínkách. Párů bot mám hned několik a často je střídám.

Absolvovat jste nějakou speciální přípravu?
Asi by to bylo více než vhodné, bohužel jsem vzhledem ke zranění neprodělal žádnou. Naopak jsem vlivem různých léku podporujících lepší trávení enzymů a vánoční kalorické nadílky připral bezmála dvanáct kilo během tří měsíců. Tento baťoh doufám odložím v krásné a členité krajině moravského krasu.

Žádný běžecký trénink? Přece jen, ale k němu máte asi blízko..
Běh jsem objevil poměrně nedávno v dobách, kdy mi bylo nejhůř, a od té doby se mi zcela změnil život. Nenajdete v něm útěchu, ale energii věci řešit. Na běhu je však zrádné, že téměř každý podcení odbornou přípravu, vždyť přeci běhat umí každý! Takže jsem si přirozeně prošel všemi možnými běžeckými zraněními, na které si vzpomenete. Teď s odstupem času mohu prohlásit, že můj první maraton bylo velmi neuvážené a předčasné rozhodnutí, tak jako třeba běh přes Českou republiku. 

Lze o vás říci, že jste sportovec?
To zcela jistě ne. Běhám z lásky, ale ke sportu to má daleko.

Teď máte za sebou pět dní běhu, litujete svého nápadu?
Každý večer lituji, ráno nemůžu dospat, abych už vyběhl. 

Kolik kilometrů máte doteď v nohou, kolik denně uběhnete?
Po čtyřech dnech běhu mám v nohách 150 km, což bývá obvykle má měsíční dávka. Rád bych udržel maraton denně.

Jak vypadá váš běžný „běžecký den“? Rozdělujete si na části i denní počet kilometrů? Odpočíváte? Co jíte? Kde uleháte, kolik hodin spíte?
Vzhledem k naprosto podceněné přípravě je denní harmonogram více než důležitý, na vše dohlíží fyzioterapeut a výživový poradce, který je v doprovodném vozidle. Někde jsem nedávno četl, že ultramaraton není závod s kilometry, ale s výživou. Vstávám kolem půl sedmé k vážení a pak snídám, následuje fyzioterapie hojícího se ramene a protažení. Po půl deváté vybíhám. Dopoledne mám tradičně aktivnější, takže se snažím nabrat kilometry před obědem, respektive polévkou. Odpoledne končím kolem šesté. Přestávek dělám hodně, převážně nechtěných, když hledám cestu.

Kudy vede vaše cesta? Necháváte za sebou spíš po silnici nebo terén?
Plánování trasy je opět dílem improvizace, ráno si rámcově řekneme, kam se chceme dostat, a já se pokouším tam k večeru být. Někdy se očekávání naplní, někdy je to velké překvapení. Nicméně startem byla Blatnice pod svatým Antonínkem a cílem je Aš, tato úsečka by měla protínat Prahu.

Šel byste do toho znovu?
Když jsem doběhl první maraton, tak jsem se zapřísáhl, že už nikdy nic podobného neudělám. Už navečer jsem listoval chystanými ultramaratony. Život je o hledání výzev.

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv Pavla Jankovského