AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Mohli se radovat z titulu Slevomat Borci víkendu, dokázali odehrát bez ztráty bodu, narozdíl od týmu Pod Petřínem, však ExLoxia odehrála jen tři zápasy. I přesto je to pro prvoligový celek kapitánky Xenie Křížové ligy obrovský úspěch, čím vyšší liga, tím vyrovnanější soupeři. O Slevomat Borcích víkendu a ještě mnohem víc čtěte v dnešním Pražském deníku.

V sobotu se vám podařilo vyhrát tři zápasy ze tří hraných, což není v nejvyšší lize úplně jednoduché.
U nás to v poslední době bohužel opravdu není obvyklá situace, o to víc nás to ale těší!

Měli jste formu nebo jste chytli slabší soupeře?
Slabší soupeři neexistují, měli jsme disciplinu a štěstí. První liga je tak vyrovnaná, že při stejném výkonu můžete o dva body prohrát nebo vyhrát a vůbec nezáleží na tom, jestli je to soupeř z čela tabulky nebo z jejího konce. Nakonec největší problémy jsme si v sobotu dělali sami.

V první lize se držíte už déle, soupeře tudíž vesměs znáte. Je to výhoda?
První liga se drží nás - již od prvního ročníku pražské AVL. Přehledy ani přípravy si ale neděláme, známe spíš jednotlivé hráče než celé týmy.

Po šesti zápasech jste šestí. Jsi s tím jako kapitánka spokojená?
My jsme spokojeni, když uhrajeme zápas, za který se nemusíme stydět. A i přesto, že se za poslední roky držíme v první polovině první ligy, nijak přehnaně nás to nestresuje, scházíme se z lásky k volejbalu, ke kolektivu a k pivu (smích).

V roce 2009 jste vyhráli celostátní finále, na tom předchozím jste se ani neobjevili. Je letos ambice se do vrcholného turnaje AVL vrátit?
Naše nejmilejší vzpomínky patří hattricku vyhraného finále pražské ligy po sobě a dvěma celostátními výhrami. Ambice máme vždy, bez nich bychom nemohli nastoupit. Loni se bohužel v lize vyskytly týmy s ambicemi ještě většími a do finále jsme se nevešli.

Měli jste slabší kádr?
Tým máme více méně stabilní celou naší existenci. Víme o sobě, že za prohrané zápasy si můžeme sami a i když se liga omlazuje a týmy jsou dravější, pokud se chytneme na začátku a nepodlehneme davové psychóze „to se nevyhraje“, jsme pro každého důstojným soupeřem.

Váš tým má v AVL hodně dlouho tradici, dřív fungoval pod názvem www.Smeč.loxia.
Já jsem v Ex Loxii asi deset let, před tím to byla www.Smeč.loxia založená členy jednoho architektonického ateliéru. Většina z nich, kromě tří, se ale pomalu z palubovky vytratila k rýsovacím prknům a tým se po invazi nearchitektů přejmenoval na ExLoxii. Snad jim děláme čest.

Tvůj tým co do věkového průměru patří k těm starším. Je pro tebe jako kapitánku těžké takové lidi ukočírovat?
My se kočírujeme celkem dobře, jen to ranní vstávání nám dělá problémy. Takže se občas stane, že se nám rozcvička protáhne na první dva zápasy.

Součástí týmu je také dlouholetý a zkušený volejbalista, trenér Beachklubu Pankrác Pavel Krč. Sice se v posledních letech orientuje spíš na beach, nicméně je to pro tvůj tým dobrá posila?
Nejlepší posilou v týmu je vždy hráč, který má přehled, jistou ruku a nepodléhá náladám nebo nezdarům. Troufám si říct, že ExLoxii tvoří parta lidí, kteří takoví jsou a když ne, je to přechodný stav. O Pavlovi to samozřejmě platí stejně.

Vůbec jste takový tým, který „sdružuje“ dobré beachaře, Jano Varholak, Katka Jelínková, Jindra Hoblerová, Markéta Rybárová,... Je to výhoda?
Je to přirozený vývoj, protože si rekrutujeme nové členy z řad lidí, o kterých víme, že jsou v kondici a spolehliví. A nebojí se spadnout, protože si myslí, že je to do měkkého.

Autor: Eva Fryšarová
Foto: Archiv AVL