AVL - Mizuno amatérská volejbalová liga

Původně mělo být pořádání volejbalových turnajů pro chomutovského rodáka Sašu Mráze jen koníčkem při práci, dnes je hlavním organizátorem Amatérské volejbalové ligy. Tu se mu povedlo rozšířit do deseti českých měst, kde se jí účastní šest tisíc lidí v šesti stovkách družstev.

Pořádáš úspěšnou volejbalovou soutěž, přitom volejbal na amatérské úrovni sám hraješ. Jak ses k němu dostal?

Už od čtrnácti let jsem měl jako brigádu na starosti výplň víkendů v chomutovské sportovní hale. Zkoušel jsem tam pořádat různé sportovní turnaje a z volejbalistů se vyklubala nejlepší parta. Pak se tam v jednu chvíli začali hnát převážně fotbalisti a nebyla jiná možnost jak je volejbalem vytlačit, než pravidelnou soutěží. Zároveň jsem většinou to, co jsem organizoval, i hrál, takže jsem se dostal k volejbalu.

Takže jsi se hrou začínal doslova, jak se říká, od píky?

Zprvu jsem byl hrozný kopyto, ale měl jsme tu výhodu, že jsem vysoký a díky basketu, který jsem hrál, mám výskok. Na prvním ročníku AVL jsme skončili dokonce předposlední, ale pořád jsem hrál, hrál, a zdokonaloval se. Rok na to jsme už vyhráli. Takže jsem samouk praxí. Hraju i beach volejbal, nejsem rychlý, ale mojí výhodou je, že umím číst hru, přečíst soupeře.

Původně se AVL hrála jen v Chomutově, jak se ti podařilo rozšířit ji do dalších, dnes už deseti, měst?

V roce 1999 se AVL rozšířila i do Ústí nad Labem a do Prahy, kde jsem studoval vysokou školu. Bylo to poté, kdy jsem skončil s korfbalem a mohl se naplno věnovat volejbalu. Nejdřív jsme byli na pořádání tři, ale jak jsme pak postupně s každým dalším rokem šli do nového města, byli potřeba další lidi. První turnaj jsem vždy ve městě uspořádal já a tam jsem si pak vždy někoho vybral.

Jak se pozná vhodný organizátor?

Je to člověk, který je do toho zapálený a rozumí tomu hernímu systému a umí jednat s lidmi.

Dnes se tedy AVL hraje v deseti regionech a ty to máš jako zaměstnání. Co jsi však zamýšlel původně dělat?

Chvíli jsme studoval ekonomku, a už tam jsem šel s tím, že bych se rád věnoval sportovnímu managementu. Ve druháku jsem pak odešel na FTVS. Původní záměr byl, že třeba budu pracovat v nějakém sportovním klubu nebo budu šéfovat hale a organizace soutěží bude na druhé koleji. Jenže i tady jsem toho ve druháku nechal, studium managementu mě neuspokojovalo, měl jsem pět let praxe a bylo tam na mě moc teorie, která navíc moc reálu neodpovídala. Tehdy jsem se definitivně rozhodl, že chci, aby mě začala AVL živit a abych toho rozhodnutí nikdy nelitoval.

Co ti dává AVL dnes?

Jsem strašně šťastný, že mě živí to, co mě baví. Po sedmi letech investice v podobě volného času.

Jak tedy vypadá tvůj pracovní týden, když turnaje se konají jen o víkendech? Přes týden máš volno?

Vůbec ne. Přes týden se musí zvládnout spousta agendy a víkend je pak už jen třešnička na dortu, kdy seš s těmi lidmi. Přes týden komunikuji s partnery a sponzory, s týmy, kdy mohou hrát, dělám rozpisy, výsledky. Aktuálně nás nejvíc zaměstnává nový e-shop. Někomu se to může zdát málo, ale jsme na vše jen tři a přesto máme každý stále co dělat. Jen na víkendové organizování v jiných městech máme další pomoc.

Takže vlastně pracuješ v týdnu i o víkendech. Máš čas i na jiné koníčky, a jak to snáší rodina?

Nejvíc mě baví moje děti. V zimě na ně mám míň času, ale chodí za mnou na turnaje. V létě, kdy máme od AVL pauzu jim to však mohu naopak vynahradit. Pak mám rád všeobecně sport, kino, kromě AVL pořádáme Byrokrat Cup, sportovní turnaje pro firmy, mám s přáteli Beachklub na Pankráci a komentuji sportovní akce na Eurosportu.

Autor: Eva Fryšarová