Už už jsme si začínali myslet, že se vtipy o „lásce“ mezi obyvateli Krna a PrahE přestaly vyprávět a rivalita obou metropolí upadla v zapomnění, ale Jura Chlubný, brněnský organizátor AVL, nás přesvědčil o opaku. „Brno je obecně známo jako hlavní město vesmíru a epicentrum civilizačního pokroku, tudíž potřebuje jen to nejlepší. Věřím, že i v Praze jednou poznají výhody tohoto systému, podobně jako se jim to kdysi podařilo v případě křesťanství a písma,“ odpovídá osmadvacetiletý Jura na otázku, proč jedno město potřebuje pět organizátorů. On sám má pod palcem pátou, nejnižší, ligu, v níž se se svým týmem spokojeně drží už pár let.
Funguje rivalita Pražáci versus Brňáci taky na celostátním finále?
Jsem sportovně poměrně činný, takže od konce března do konce listopadu jsem naprosto volejbalově nepoužitelný. Finále jsem tedy nikdy neviděl a pokud Bůh dá a zdraví vydrží, tak ani nikdy neuvidím.
Pak je tedy zbytečná i otázka, jestli je brněnská AVL lepší než ta pražská..
Jako Brňák nepotřebuji navštěvovat jiná města zapojená do AVL, jsem si naprosto jistý, že brněnská AVL je nejlepší a převaha nad pražskou odnoží je mimořádná. Možná by se dalo namítnout, že výsledky velkoúžasnolepých celogalaktických megafinále tomu nenapovídají, ale na území Čech lze očekávat korupci, klacky pod nohy, noční přepadení a další podobné věci, které mohou způsobit menší nezdary brněnských týmů.
To si určitě Pražáci chtít číst nebudou, pojďme si raději povídat o tobě. Jak ses ocitl u AVL?
To zřejmě spadá do stejného tisíciletí jako křižáci a inkvizice, takže si to nikdo nepamatuje, já tedy určitě ne. Ale tuším, že pradávný organizátor nejnižší soutěže a můj spolužák ze střední Tomáš Jelínek potřeboval jednou pomoci, a tak nějak už mi to zůstalo.
Proč to děláš?
Mě to prostě a jednoduše baví, jen na to více méně již tradičně prostě nemám čas, takže organizování beru taky jako průpravu v ovládání teorie chaotického řízení.
A co teprve, když někdo nepřijde, nebo někdo porušuje pravidla, že? Jak jsou v tomto ohledu družstva ukázněná?
Ano, musím říci, že hráči opět nedodržují nepsané pravidlo „kdo vyhraje první set, automaticky vyhrává celé utkání“, a hrají tie-breaky. Hrají jich tím více, čím více spěchám domů, a dobře o tom vědí.
Jinak si myslím, že v letošním ročníku se nějaká fantasticky mimořádná událost nestala. Snad bych jen pro čtenáře, kteří rádi uroní slzu, poznamenal, že na AVL se seznámili dva naši spoluhráči, kteří minulý týden po několika společných sezónách oznámili svatbu.
Gratulace! A když říkáš několik společných sezon, kolik jich máš vlastně za sebou ty?
Tak to je velmi dobrá otázka. Hraji už přibližně dvě stě let se soupeři oblíbeným týmem s bojovným názvem Ňumínci. Mezi naše největší úspěchy patří trojnásobný sestup ve třech letech, jakož i ten fakt, že se již nejméně dva roky držíme ve stejné soutěži - té nejnižší, což je v Brně pátá liga. Letos jsme většinu cílů splnili již před sezónou, tedy alespoň jednou se sejít a umístit se v první stovce tabulky (AVL Brno má letos 99 týmů). Naším dalším cílem je udržet se v nejnižší soutěži, což se nám s přehledem daří. Jak si stojíme netuším, ale nejsme poslední!
Tak to je Jura a volejbal. A co Jura a volný čas, práce,...?
Pracuju dočasně v jednom nevýznamném městě na západě Moravy, které jako opevněnou osadu založil moravský vládce Svatopluk a za posledních tisíc let poněkud zvlčelo. Domorodci nerozumí spisovné mluvě („Valíš krtkem na Slintáč,“ jim příkladně nic neříká) a neumí pít. Jmenuje se to Praha, nejezděte tam. Mezi mé koníčky patří Brno, Újezd u Brna, spánek, lezení po ferratách v Dolomitech, na jisté úrovni hraju závodně fotbal a futsal a celkem rád sedím v hospodě. Jako odbornou úchylku mám dějiny Třetí říše a antiky.
Autor: Eva Fryšarová
.png)
